Archiv rubriky: astrolog Pavel Turnovský

astrolog Pavel Turnovský

Praxe humanistické a transpersonální astrologie

astrolog Martina Lukášková, astrolog Pavel Turnovský, ASTROLOGICKÁ ŠKOLA PRO STATEČNÉ, MARTINA LUKÁŠKOVÁ, , ,

 

The true goal of chart interpretation in humanistic and transpersonal astrology is not the description of the dispositions or potential indicated by the nativity (a chart drawn up for the moment of birth). Rather, it is the encounter of two people over the symbols of the chart. The three entities involved, i.e. the astrologer, the seeker and the chart symbols, can give rise to the possibility of insight into personal history from a new angle through verbal understanding. Astrological consultation, therefore, is a dialogue of two people using a symbolic languag

 

Pravým cílem interpretace horoskopu v humanistické a transpersonální astrologii není popis dispozic či potenciálu, který nativita (horoskop sestavený pro okamžik narození) naznačuje. Je jím setkání dvou lidí nad symboly horoskopu. Trojice zúčastněných astrolog-hledající člověk-symboly horoskopu  ⃰ dokáže skrze slovní porozumění osobní historii nahlédnout z nového úhlu pohledu. Astrologická konzultace je tedy rozhovor dvou lidí za použití symbolického jazyka.

 

 

 

Z pohledu humanistické a transpersonální astrologie nepracuje astrolog s horoskopem jako s orákulem, tj. nevěští. Člověk přicházející na astrologickou konzultaci proto není nucen se rozhodovat, zda astrologii věřit či nevěřit. Astrologická práce je o zkušenosti s popisem světa vnějšího i toho vnitřního. Není vědou ani pavědou, uměním ani matematikou, poezií či vnuknutím, je symbolickým jazykem. Svými symbolickými prostředky se snaží něco se dozvědět o účasti člověka ve světě. Je jazykem, který lidem pomáhá vyrovnávat se s obtížemi a chaosem života.

 

 

 

Hlavní kořen západní astrologie můžeme hledat v oblasti Předního východu, v Mezopotámii. Astrologie se zde rodí spolu s písmem.¹ Potřeba zaznamenávat řeč vedla k tvorbě písma a obyvatelé Meziříčí se svým způsobem analogicky přiblížili tehdejším bohům a jako oni začali písmem „tvořit“ – ve smyslu něco oživovat. Bohové lidem podávali informace skrze rozdíly v pohybech nebeských objektů, poutajících jejich pozornost. Všímaví obyvatelé Mezopotámie sledovali vše, co se kolem nich ve dne a v noci odehrávalo. Pohyb planet je vedl k poznání, že právě nebeská tělesa a nebeské jevy si bohové vyvolili za své písmo a jimi píší lidem zprávy, které pak stačí jen číst. Pozorování oblohy pro ně bylo stejné „čtení“, jako zkoumání znaků klínových tabulek a jejich následné četba. Jazykem dnešního světa jejich aktivitu vnímám slovy Gregory Batesona, pro kterého je informací v rámci jeho epistemologie „každý rozdíl, který hraje roli (tj. relevantní odlišnost).“² Schopnost mysli sledovat (v našem případě například rozdíly v pohybech hvězd a planet) se stává třetí entitou, vstupující do hry. Na poli lidské mysli se odehrává poznání informace „rozdílu, který hraje roli“.  Astrologie, tedy astro=hvězdy a logos (λόγος od legein, sbírat, mluvit, počítat)=sběr rozdílů, je jazykem, kterým lidé zaznamenávají sběr „rozdílů“ v pohybu nebeských těles, Země a Měsíce, a kterým pak symbolicky vyjadřující pohled na jejich vlastní život.

 

 

 

Mezopotamští bohové nikdy nehovořili skrze „média“, jako je tomu například u semitských proroků, promlouvajících božími ústy na základě vnuknutí, nýbž zaznamenávali budoucnost skrze hvězdy, které sami stvořili. Tento rozdíl je důležitý právě ve vztahu k otázce, se kterou se astrologie většinou potkává – a to, zda jí věřit či ne. Poznat „znaky“ bohů vyžadovalo dlouhodobé studium a schopnost být dobrým pozorovatelem (v akkadštině se astrologové nazývali bárú, „pozorovatelé“). ³ Mezopotamští astrologové vlastně dedukovali z dostupných informací možný vývoj událostí. „Z těchto pátrání se zrodily „příručky“, které začaly být sestavo­vány již začátkem 2. tisíciletí a jejichž obsah se postupně a systema­ticky zvětšoval a rozšiřoval na všechny sféry, jež byly zároveň i předmětem působení bohů, a v důsledku toho byly schopny pojmout a zprostředkovat jejich poselství.“ ⁴

 

 

 

Podobně i současná astrologie potřebuje penzum znalostí a dovedností, které astrologovi umožňují „číst“ ve hvězdách. Není to jenom znalost oboru a schopnost vypočítat pozice planet, je to i schopnost interpretace symbolů. Práce astrologa je srovnávat konkrétní ideje získané vnímáním a extrahovat z nich společné prvky. Současný astrolog je víceméně obrácen svým pohledem do záře obrazovky komputeru a ponejvíce sleduje změny v grafickém záznamu pohybu nebeských těles. Ty pak dává analogicky do souvislostí s životem lidí, kteří přijdou se zájmem o výklad horoskopu. Astrolog používá symbolický jazyk k tomu, aby pomohl druhému člověku zorientovat se ve svém životním příběhu, uvědomit si jeho tempo, směr, rozpoznat v něm cyklicky se opakující tendence.

 

 

 

Astrologickou konzultaci lze zařadit do sféry pomáhajících profesí, tedy do oblasti, která je plně zaměřena na pomoc druhým. Astrolog by měl umět své řemeslo, tedy měl by znát principy, z kterých vychází. Měl by se snažit dodržovat etické zásady ⁵ a také by měl neustále rozšiřovat poznatky o své vlastní osobě. K práci s druhými lidmi je třeba mít dobrý background v sobě, k čemuž výrazně přispívá sebezkušenostní psychoterapeutický výcvik.

 

 

 

V tomto ohledu se jako důležitý impuls, který do astrologie vnesl D. Rudhyar, ukazuje nutnost vnímat astrologický koncept jako symbolický jazyk, klást důraz na člověka, nikoli na události a opírat se o cyklický pohyb těles sluneční soustavy. V tomto podání se humanistická a transpersonální astrologii jasně vymezuje. Rudhyar ve svých astrologii věnovaných knihách často hovoří o aktualizaci potenciálu, který horoskop symbolizuje. Tady je nutno zastavit se a zapřemýšlet, co tím míní. Horoskop pro Rudhyara symbolizuje „strukturu individuálního jáství a ne životní obsah“. ⁶ Horoskop se opírá o archetypální vztahy a cykly, neboť se odehrává na 360°kruhu. Symboly, které astrologie používá, „integrují jednotlivé zkušenosti velkého počtu osob“.⁷ Připustíme-li si myšlenku, že člověk myslí v obrazech, pak je nám zřejmá věta Paula Ricoeura, že „symbol dává myslet“. Nejsme však schopni ho myslet plně, ve všech jeho významech. Symbol nám otvírá cestu k vlastnímu vědomí. Zde nachází své místo astrologie, neboť v člověku otevírá nové pohledy na vlastní situaci a váže jednotlivé události lidského života do smysluplného příběhu.

 

 

 

V aktualizaci potenciálu obsaženého v symbolech astrologie vychází Rudhyar z dvou premis pro interpretaci symbolů:

 

1. objektivní analýza nejvýznamnějších rysů symbolického obrazu,

 

2. vztah symbolu ke všem ostatním symbolům v soustavě celého cyklického procesu. ⁸

 

To jsou klíčové body pro práci humanistického astrologa. Plně rezonují s postupy Gestalt terapie, která pojímá jedince, jeho self, jako vztahové. Člověk nemůže sám sebe rozvíjet o samotě. Právě setkání s druhým člověkem a prostředím, které je obklopuje, nabízí možnosti sebepoznání a rozvoje. Sám sebe tedy „neaktualizuji v izolaci, ale vždy ve vztahu s prostředím“. ⁹  Slovy Rudhyara: „Žádný izolovaný jev nemá smysl sám o sobě. Nabývá smyslu teprve vztažením k širšímu celku nebo pro cestu, jehož je součástí.“ ¹⁰

 

Aktualizace potenciálu horoskopu se odvíjí tím, že do vztahu vstoupí astrolog a člověk hledající.  Humanistická astrologie pracuje z pohledu trojice astrolog-člověk hledající-symboly horoskopu, kde třetí ze zmiňovaných v sobě nese odkaz kultury, z které oba zúčastnění čerpají. Kulturní odkaz astrologických symbolů je neustále doplňován a rozvíjen ruku v ruce s tím, jak lidé žijí a jaké symboly potřebují. Mohli bychom říct, že astrologická konzultace čerpá z hravé dimenze lidské existence. Symbolická hra astrologického jazyka nalézá hledajícího člověka v přechodové fázi, kdy se do rozporu dostává jeho vnitřní svět se světem vnějším. (Hledající člověk vyhledá astrologa většinou ve fázi obtíží a osobní nepohody.) Astrolog v této fázi, během astrologické konzultace, provází hledajícího člověka na cestě k jeho plné osobní kompetenci. Konzultace se stává prostorem „dětského pokoje“, na kterém se dva lidé snaží přivést do stavu dětské hravosti. Je to právě tvořivý stav, ve kterém už každý sám nalezne obranu proti úzkosti a tlakům, a uvědomí si: „JSEM NAŽIVU“, že jsem sám sebou. Sdílení pocitů, uvolnění skrze vzájemné porozumění si prostřednictvím astrologických symbolů může vést k nalezení účelu a smyslu života hledajícího člověka. „Předpokládáme, že přijetí reality je nekonečný úkol a žádná lidská bytost není prosta napětí, které způsobuje střetávání vnitřní a vnější reality; tomuto napětí ulevuje existence intermediální sféry zkušenosti, která je nesporná (umění, náboženství, apod.). Tato intermediální sféra bezprostředně navazuje na sféru hry malého dítěte, „ztraceného“ ve své hře.“ ¹¹

 

 

 

Shrnutí:

 

Současný astrolog nevěští budoucnost, jak by se mohlo na první pohled zdát, ani neříká, jaký kdo je a není. Odmítá totiž pozici vševědoucího experta. Pracuje v roli průvodce, který druhého člověka provází jeho životním příběhem ve snaze o dosažení plnosti osobní zkušenosti. Hravá interakce v duchu hluboké lidské solidarity řadí humanistickou a transpersonální astrologii oprávněně mezi pomáhající profese. Symbolický koncept astrologie nabízí v každé době znovu a znovu možnost stavět a rozvíjet svou představivost nezbytnou k životu. Tvořivost, kterou může například zažít hledající člověk spolu s astrologem, dává pocit propojení s okolím, pocit napojení na existenci druhých, tedy pocit účasti na celku.

 

 

 

Nic není pevně dáno-psáno ve hvězdách, ale čteme-li společně v jejich formacích a cyklech, dozvídáme se v první řadě mnohé o sobě samých, což je velmi dobrý základ k tomu, abychom vnímali vztahy s lidmi a prostředím tady-a-teď, a tím kompetentně čelili událostem, s kterými se v budoucnu potkáme.

 

 

 

Poznámkový aparát:

 

⃰„hledající člověk“ (Zavádím tento výraz s tím, že vnímám jeho neúplnost či pregnantní nedostatečnost. Záměrně se chci vyhnout slovu klient, které svým významem neodpovídá postavení člověka přicházejícího na astrologickou konzultaci).

 

 

 

1. Jean Bottéro, Mezopotámie, Academia 2005: 216-217
2. Grefory Bateson, Mysl a příroda, Malvern 2006: 195
3. Bottéro,2005: 218

 

4. tamtéž,: 218

 

5. odkaz na Etické zásady humanistického a transpersonálního astrologa, www.transformotor.cz

 

6. Dane Rudhyar, Astrologie osobnosti – Reformulace astrologických konceptů a ideálů v termínech současné psychologie a filosofie – Epilog, 1936, pracovní překlad Ludmila Plášková, zdroj www.astrologie.cz

 

7. Dane Rudhyar, Astrologická mandala, Půdorys 2003: 13

 

8. tamtéž: 38

 

9. John Bernard Harris: How Group Therapy Works, www.mgc.org.uk

 

10. D. Ruhyar, Astrologická mandala, 2003: 38
11. Pavel Barša, Panství člověka a touha ženy, Slon 2002: 111 (odkaz na Winnicott 1999 (1971): 13)

 

Text otištěn v religionistickém časopisu Dingir č.2 r. 2013

 

Martina Lukášková (nar. 1971) je astroložkou, psychoterapeutkou s akreditovaným výcvikem INSTEP, s Pavlem Turnovským vyučuje astrologii v kurzu Astrologie pro statečné.

w_dingir_marluk_cover

Výzva zatmělého Měsíce

astrolog Martina Lukášková, astrolog Pavel Turnovský, TEXTY,

Několik řádků pro úplněk 25. dubna 2013

 

V našem podnebním pásmu se věřilo, že při zatmění chtějí Měsíc sežrat hladoví vlci či zbloudilí psi anebo zlé čarodějnice a čarodějové. Lidé se proto scházeli a zaháněli obludy co největším hlukem.

Slované mezi sebou tradovali o zatmění podobné zkazky jako okolní národy. Zatmění Měsíce si Slované vysvětlovali jako čin vlka, zlých bytostí, hlavně čarodějek – viz. Caspari, Homilia de sacrilegiis. Cituji z 1.c., § 16: „Kazatel touží na pověru, že prý čarodějka při zatmění snímá měsíc z oblohy.“¹  Pověra o tom, že zejména ženy kouzelnice ujídají Měsíc je doložena u Ditmara Meziborského, jenž varuje před výkladem zatmění kouzly čarodějnic. V Čechách proti pověrám o zatmění horlí Indiculus superstitionum. V Alexandreidě upravovatel rýmování staročeského říká:

„To sě ještě často stává,

ž´še  j´ho světlost proměnievá

– i mluvie to sprostní dědi,

by jej tehdy jedli vědi.“ ²

 

Ještě protomedikus království českého tadeáš Hájek z Hájku se zmiňuje o starodávných názorech na zatmění, že Měsíc a Slunce onemocněly, či podlehly kouzlu a také mluví o obřadech a hlučení při zatmění. Hájek: „Mnozí rozličně o nich (o Slunci a Měsíci) smýšleli. Někteří domnívali se, že by ta světla v nějaké těžké nemoci a nedostatky upadala – jiní smýšleli, že pro nějaké čáry a kouzla světla svého zbavena bývají. A protož při tom času (při zatmění) tloukali a bili na měděnice a na měděné nádoby, že by zaháněli ta kouzla.“ ³

Balbín roku 1666 píše v Přepodivné matce svatohorské Marii, III. kniha, kap. 8, že: „Staří, dokud ještě byli pohané, na větším díle hrubě se bávali zatmění měsíce, domnívajíce se, že se proto zatmívá měsíc, že se na ně hněvá a jim hrozí něco zlého. Pro kteréžto jednou v myslích obecného lidu vštípené domnění, byla-li bitva, když se měsíc zatměl, pouštěli od statečnosti a jsouce plní strach nějakého domnělého neštěstí, nezmužile se potýkali a tak dávali se nepřátelům přemoci, mohše zvítěziti.“

Lidový strach ze zatmění se nedaří zastavit ani křesťanstvím ani astronomickým vysvětlením jevu. Zatmění se „přestáváme“ bát až ve chvíli, kdy je naše pozornost stržena jinými podněty, otupěna či zahlcena přívalem možností a hlavně kolektivním odklonem od světa magického v jednoduchém odsouzení, že všechny zkazky o zatmění jsou pouhými pověrami. Nakonec, ani mně se nechce věřit na pověry a jsem daleka tomu, někoho lákat na jejich notu. Na celou záležitost se chci podívat z jiného úhlu. K smíchu mi totiž rozhodně nejsou lidské obavy a strachy. Ptám se tedy, proč se lidé tak báli a někde i stále bojí zatmění? Proč pro ně věstí neštěstí?

Základ hledám v lunačním cyklu, který je matricí pro naše vnímání času a cyklických procesů. Sledování lunačních fází vedlo k určení rytmu kalendáře. Jeho spojení či odraz nalezneme jak v přírodě, tak v životě lidí. Poznání jednotlivých fází přináší do života zmítaného událostmi a nečekanými zvraty řád a rytmus, který se oprávněně jeví bezpečným. Střídání novů a úplňků vede k pochopení proměn, smrti a k vizi „věčného návratu“. I přesto, že okamžik zatmění lidstvo umí vypočítat už tisíce let, k němu stále má respekt a náležitou bázeň. Vždyť v momentu zatmění se nabízejí lidským smyslům a mysli ony „jisté“ fáze v nových podobách. Jakákoliv změna v záležitosti, s kterou jsme dobře obeznámeni a hotovi říci, že funguje „automaticky“, je děsivá. Naše jistota se okamžitě zviklá a mysl člověka zoufale hledá opětovný záchytný bod. Zatmění nás vystavuje konfrontaci se zastavením, strnutím, útěkem k jistým-ověřeným zkušenostem, k minulosti, která nás může ochránit. Jak říká Alexandr Ruperti: „Zatmění symbolizují vážnou konfrontaci člověka se vším, co brání v lidské povaze duchovnímu pokroku.“ ⁴

Při zatmění jsme vystaveni síle vlastních zajetých kolejí a pohodlných zvyků. Zatmění jsou výzvou k tomu, abychom co nejradikálněji skoncovali s omezujícími faktory. Výsledek naší snahy bude záležet na síle vnitřní povahy a vůli, na tom, zda si udržíme integritu spolu s otevřeností vůči změnám.

V horoskopu pro 25. dubna 2013, 21:57:31 SELČ nalézáme Slunce v konjunkci s Marsem. Naše akceschopnost, spojovaná s Marsem, je motivovaná hodnotami, které jsou nám již vlastní zažité, na které se může spolehnout a pro které v sobě nalézáme největší sílu k jejich prosazení (Venuše Večernice). Úkol to však nebude jednoduchý, neboť v opozici je Měsíc se Saturnem. Dva „strážci“ času spojeni v zatmění, to je opravdu silný tabák a budeme-li mít možnost i pěkná pastva pro oko pozorovatele noční oblohy. Osvědčené struktury, formy vnímání (Měsíc-Saturn) ve službách akce vycházející z osvědčených hodnot, toť bez nadsázky Damoklův meč. Co je „ve hře“, co je „výzvou“? Pro oči astrologa je konstelace plná významů. Ani se je všechny nepokusím pokrýt. Vyberu si jednu metaforu:  Úplňkovou výzvou se mi jeví ochota podpořit tradici lidskosti a přímého jednání obohaceného o rozměr soucitu a vnitřní hloubky (triny Neptuna a Plutona na úplněk). Zatmění Měsíce nás může vést k nutnosti překonat sklony, zvyky a pravidla minulosti a zkusit hledat nové cesty či pozvednout hlas a zahnat vlky, kteří se snaží sežrat mysl vystavenou světlu poznání. Stačí se jen rozhlédnout a každý z nás může kolem sebe vidět smečku temných vlků, které tečou sliny při pomyšlení, jak se zmocní – sežere – zpeněží a vytěží naši touhu po plnosti bytí.

Martina Lukášková 24. dubna 2013

 

1. Č. Zíbrt – Seznam pověr a zvyklostí pohanských, Academia II. vydáni 1995; str. 116

2. str. 117

3. str. 118

4. A. Ruperti – Cycles of Becoming

 

Astrologická konference III. – Astrologie na rozcestí aneb tři cesty k vykročení

AKCE, astrolog Martina Lukášková, astrolog Pavel Turnovský, TEXTY, , , ,

Tomáš Daněk: Peklo obrazotvornosti aneb miscelanea

Domnívám se, že každý astrolog je zmítán neřešitelným dilematem: „Vykládám, co vidím v horoskopu nebo tvořím svou imaginací jeden z nespočtu možných světů, který útek plátna horoskopu umožňuje?“ Nejsem si jist, že lze toto dilema „odmávnout“ s tím, že „je to v pohodě“. Co pro naše porozumění světu vlastně obraz a obrazotvornost představují? O čem je tenhle balanc na hraně a co lze o téhle hraně říct?

Martina Lukášková: Má žena v astrologii své místo?

Dokáže být humanistická astrologie ve svém principu zaměřená na člověka také zaměřená na ženskou roli? Kde na poli astrologie hledat ženu, její roli a místo? Jaký je vlastně jazyk astrologie? Je možná souhra mezi mužským a ženským pohledem a interpretací? Nástin otázek, na které se pokusím nabídnout odpověď.

 

Petr Lisý: Kosmos a psýché – Archetypová kosmologie a astrologie v pojetí „kalifornské školy“ Richarda Tarnase a Stanislava Grofa.

 

Na bázi společné výuky R. Tarnase a S. Grofa na Kalifornském institutu integrálních studií (CIIS) vznikla ve spolupráci s jejich následovníky nová disciplína nazývaná „archetypová kosmologie“, která se opírá především o Tarnasovo pojetí astrologie a kulturní historie, představené v jeho zásadní knize „Cosmos and Psyche“. Cílem přednášky je představit specifické rysy a rodící se kontury tohoto nového a nadějného světonázorového konceptu.

 

KDY: 18. 4. 2013

 

KDE: v Emauzském opatství, Vyšehradská 320/49, Praha 2

 

V KOLIK: v 18:00 – 21.00 hod

 

MAPA: http://www.mapy.cz/#x=14.421028&y=50.072112&z=15&d=addr_8940155_1&t=s

 

VSTUPNÉ: 150,- Kč

Astrologie hledá živé metafory – rozhovor s Pavlem Turnovským

astrolog Pavel Turnovský, ASTROLOGIE, ASTROPSYCHOLOGICKÉ TEXTY, ASTROPSYCHOLOGIE, PAVEL TURNOVSKÝ, , , , ,

ASTROLOGIE HLEDÁ ŽIVÉ METAFORY

Nezkrácený text rozhovoru, který a astrologem Pavlem Turnovským vedl Vojtěch Tutr pro časopis Dingir (4. číslo ročník 2012).

.

Souvislost mezi postavením nebeských těles a ději na zemi a v životě lidí je tzv. akauzální. Přičemž údajně není ani čistě symptomatická. Můžete tento vztah nějak přiblížit?

Astrologie v humanistické a transpersonální verzi srovnává neustále se proměňující vztahy vybraného souboru nebeských těles s neustále se proměňujícími situacemi v životech lidí. Vztahy mezi oněmi nebeskými tělesy, které se cyklicky proměňují a periodicky v příslušných rytmech opakují, stojí v základech měření času a kalendářového umění, jež pěstovaly a pěstují a jimiž se řídily a řídí všechna lidská společenství. Astrologie tak vnáší do našeho lineárního pojetí času čas cyklický, čas mytický, čas symbolický.

Jako reakce na jméno planety se astronomovi a astrologovi vynoří v myslí odlišné obrazy, rozdílné metafory a proto nemám potřebu překládat slovník astrologie do slovníku přírodních věd. Astrologie podává jiný popis světa než astronomie a jiné přírodní vědy a nečiní si nárok na privilegovanost svého slovníku. Víme dobře, že stejně jako fyzikální zákony ovlivňují naše životy i pravidla a vzorce myšlení, cítění a chování, které v onom fyzikálním světě vytvářejí virtuální prostor, v němž se lidé a tedy i astrologové pohybují. Jsem si vědom toho, že věda pracuje v současnosti s jedenácti vícenásobnými rozměry, přičemž naše smyslové jevy jsou omezeny na čtyři rozměry našeho běžného časoprostorového světa a navíc existuje asi tucet teorií kauzality, v některých z nich hrají roli i paralelní vesmíry. Proto otázku zda existuje nějaký kauzální vztah mezi postavením nebeských těles a situací v životě lidí nechávám zcela pragmaticky otevřenu do budoucnosti. Astrologii nepovažuji za exaktní přírodní vědu a proto nemám důvod testovat její validitu verifikačními a falzifikačními metodami přírodních věd.

Stojí za rozdílnými inspiracemi humanistické a transpersonální astrologie přesvědčení o jednotě struktury lidské spirituální zkušenosti? Jakým způsobem se k těmto zdrojům astrolog staví?

Rudhyar dělí lidské potřeby a přístupy k nim do čtyř skupin. Jde o potřeby zakotvené v biologické vrstvě, v oblastech společensko-kulturní, individuální a transpersonální. Spirituální potřeby mohou být součástí všech těchto vrstev a zkušenosti s nimi spojené se objevují diachronně i synchronně ve všech civilizacích, ve všech kulturách. Můžeme je identifikovat mimo jiné i jako všelidské archetypy. Archetypové obrazy však nabývají s časem a místem rozmanitou podobu. Astrologie nebyla nikdy odtržena od dobových potřeb, integrovala nové poznatky a tak se proměňovala nejen její podoba, ale i způsob myšlení a práce. Jsem přesvědčen, že astrologii, jako nástroj poznání a kultivace, může zodpovědně pěstovat kdokoli, nejen člověk tzv. duchovně zaměřený, ale dokonce i tzv. zarytý ateista a materialista.

Podle některých religionistů je v ČR hojně rozšířena „víra v horoskopy“ jak to dokládají některé průzkumy. Jaký je na toto tvrzení váš názor a jedná se zde skutečně o spirituální fenomén?

„Víra v horoskopy“ a to dokonce i v jejich upadlé podoby, které mají s astrologií mnohdy tak málo společného jako „planety“, které tahal na pouti papoušek, pramení z legitimní lidské potřeby orientovat se v mnohdy složitých životních situacích. Pro některé lidi může být sloupek v bulvárním časopisu věnovaný jejich slunečnímu znamení jedním z mála důkazů, že o ně, o jejich život má vůbec někdo zájem. S nějakou spiritualitou dokonce i tou tzv. lidovou to může, ale i nemusí mít mnoho společného. Na druhou stranu, se některé podobné “astrologické merkantilie“ duchovně tváří, těží z rozpustného newagerovského spiritualismu, živeného endistickými, chiliastickými náladami. Ale tak to bylo vždy a tak to také bude i nadále a žádná misijní činnost ať už náboženská nebo astrologická s tím nic nenadělá. Ostatně setkání s nějakou dokonce i vznešenou duchovní naukou, iniciace do ní, probíhala často v podmínkách skandálních, neodpovídajících vůbec maloměšťáckým představám o morálce, řadu zasvěcenců bychom mohli považovat za hochštaplery, kteří rozvracejí životy svých obdivovatelů. Nakonec i ta vznešená alchymie bývá svými pěstitely nazývána ženskou prací, dětskou hrou, tedy něčím co se necení, není považováno za vážnou činnost

Jaké je místo astrologie mezi uměním a vědou? Zdá se, že určité „techné“ je k práci astrologa potřeba, na druhou stranu je to činnost, které se nelze naučit pouhým opakováním postupu, je k ní potřeba určitá kreativita a citlivost?

Pro mne a mé kolegy je astrologie především pomáhající profesí. Podobně jako Jacques Lacan, který otevřel nové obzory psychoanalýze tím, že ji definoval jako léčbu rozhovorem, považujeme astrologii za pomoc rozhovorem nad horoskopem. I v našem pojetí došlo k obratu k jazyku. Navazujeme na strukturalismus Lévy-Strausse a Rolanda Barthese, Pražského lingvistického kroužku, Mukařovského, Jakobsona, Květoslava Chvatíka, na předválečný holismus prof. Bělehrádka, na neostrukturalismus a jazykový holismus postanalytické filosofie, na filosofii symbolu Paula Ricoeura, experiencialismus Lakoffa a Johnsona. Pro nás je astrologie kultivační filosofií, hlubinnou hermeneutikou rozhovoru a textu, hledáním živých metafor, které pomohou nám i našim klientům lépe se orientovat v životních často krizových situacích, nacházet nový nebo dočasně ztracený smysl našich životů.

Astrolog by se měl naučit a zvládat speciální astrologické dovednosti jako je výpočet horoskopu, různých systémů domů, rozmanitých astrologických technik např. revolucí a direkcí. Měl by to umět nejen kvůli určité stavovské cti a schopnosti pracovat systematicky a metodicky, ale také proto, aby dokázal klientovi své pracovní postupy vysvětlit a navíc, aby uměl vytěžit řadu informací, které současný astrologický software nabízí v diskrétní formě.

Školení v nějakém osvědčeném psychologickém směru nebo psychoterapii, ať už je to psychoanalýza, hlubinná psychologie, gestalt, logoterapie, psychosyntéza, humanistická, systemická a transpersonální psychologie, narativní psychoterapie apod. považujeme za přínos pro astrologovu práci, zejména tam, kde se lze naučit jak vést zodpovědně a kompetentně rozhovor s klientem, osvojit si supervizní a intervizní metody a hygienu práce. O tom svědčí i naše Etické zásady humanistického a transpersonálního astrologa – astrosymbologa, které jsme na popud kolegyně astroložky Martiny Lukáškové vypracovali a přijali před více než deseti lety.

Novoluním 12. 1. 1994 jsme údajně vstoupili do „nového kulturního, civilizačního a politického cyklu“. Co si o těch cyklech myslíte dnes, také třeba v souvislosti s očekáváním spojeným s rokem 2012. Podle některých interpretací tzv. věk Vodnáře ještě nenastal. Lze tedy v nejbližší budoucnosti očekávat nějakou změnu psychospirituální kvality naší společnosti?

Ať už si o teorii věků myslíme co chceme a já jsem k nástupu tzv. věku Vodnáře skeptický, je jisté, že v posledních letech došlo k protnutí řady astrologických cyklů ať už jde o začátek nového stosedmdesátiletého cyklu uransko-neptunského v roce 1993, nebo o řadu cyklů Saturna, Urana, Neptuna a Plutona od roku 2008, o tranzity Venuše přes Slunce v letech 2004 a 2012, o přechod hvězdy Regula ze znamení Lva do znamení Panny v posledních měsících, cítíme, že všechny naše civilizace se zmítají ve všeobecné krizi. V současné době symbolizuje rozběžná kvadratura Urana a Plutona krizi nového způsobu života, který zvěstovala jejich konjunkce v roce 1965 ve znamení Panny. Tehdy se svět radikálně změnil. O to, zda revoluce let šedesátých byla čistě hédonistická (a hédonistická bezpochyby byla), nebo zda přístupy k péči o lidskou duši, které se v té době vynořily, přinášejí nové možnosti, nová paradigmata, nebo ještě efektivnější způsoby vykořisťování lidí a přírody. O to právě dnes jde.

Čím se liší humanistická a transpersonální astrologie od klasické? Z některých popisů se zdá, že má blíže k psychoterapii než k astrologii, jak ji většina lidí vnímá.

V některých případech ano, základní diference je, že humanistická a transpersonální astrologie je zaměřená na rozvoj osobnosti člověka, nesoustřeďujeme se na předpovídání události, neřešíme situace, které nastanou v daleké budoucnosti, snažíme se dát minulým a současným situacím smysl a připravit klienta bezprostředně příchozí období.

Nebudeme tedy např. při Uranově tranzitu přes descendent klientovi věštit, že se rozvede, ale budeme mít na paměti, že vážné mezilidské vztahy například manželství bude přitahovat jeho pozornost a vyžadovat neotřelý nový způsob řešení. Zvládnutí, nebo nezvládnutí krizové situace pak ovlivní i klientův sebeobraz, jelikož descendent zastupující Ne-já je opoziční bod vůči ascendenti, který symbolizuje individuální východisko – Já a poznamená tak vývoj jeho osobnosti.

Horoskop považujeme za potencialitu, tedy za soubor možností. Zda se podaří jeho nositeli tento potenciál rozvinout, nebo dokonce naplnit, pak závisí na historickém čase a na stavu společnosti, ve které žije. Pokud jsou okolnosti takovému rozvoji nepřátelské, můžeme mu pomoci hledat alternativní způsob jak tento potenciál rozvinout.

Můžeme tedy funkci horoskopu přirovnat k působení symbolů v Tarotu nebo v alchymii?

Alchymickou symboliku bych nechal stranou, podle mne pramení přímo z nevědomí jako symboly snové. O symbolech tarotu myslím, že jsou příliš svázány se středověkými společensko-kulturními vzorci. Astrologická symbolika je zakotvena nadčasově v přírodě a tak horoskop dává přece jen více možností interpretace už tím, že je zde nejen radix mapující okamžik prvního nádechu člověka, ale i metody monitorující rozvoj tohoto potenciálu v objektivním (kosmologickém) čase a rytmu kolektivu, v němž člověk žije (tranzity) a v prostředí vnitřním, v subjektivním (psychologickém) čase a rytmu (direkce). Tyto rytmy pak mohou být v souladu, častěji však nebo v rozporu, neboť jak poznamenává Paul Ricoeur, máme se sjednocováním času psychologického a kosmologického potíže.

Lidé k nám přicházejí pro radu v situacích, ve kterých se potřebují orientovat. Způsob, jakým vidí svoji situaci je nevede k úspěšnému nevede. Potřebují konzultaci s jiným člověkem a ten by jim měl nabídnout jiný popis, měl by přinést nové živé metafory, vzbuzující jiné emoce, protože jak víme, emocionální pohnutí může být impulzem, který nás může někoho přivést k tomu, abychom věc nově promysleli a rozhodli se něco učinit něco nového, nečekaného, ať už v záležitostech vnějších, nebo ve svém vnitřním světě.

Je toto mechanismus, jakým fungovala astrologie vždy, nebo hovoříme právě o inovativním prvku transpersonální astrologie?

Inovativní na tom je otevření se novým významům, živým metaforám. Tradiční astrologie naopak pracuje s kodifikovanými významy tzv. mrtvých metafor. V  tradiční astrologii např. byly Mars a Saturn považováni za škůdce, věštili většinou nějaké potíže, dokonce neštěstí. My k nim máme vztah volnější, konstruktivnější. Člověk se může časem naučit s vlastností, funkcí, kterou planety symbolizují zacházet, kultivovat jí, ale to se mu podaří jedině tehdy, když s onou dosud nezvládnutou funkcí pracuje. Na disharmonické prvky se můžeme podívat pohledem Mukařovského, který myslí, že základní strukturalistická představa je souhra sil, vstupujících ve vzájemné shody i protiklady, obnovujících porušenu rovnováhu stále opakovanou syntézou. Rozpory jsou činitelem ve struktuře diferencujícím a individualizujícím. Čím méně má struktura vnitřních rozporů, tím méně individuální bude, tím více bude se blížit obecné, neosobní konvenci.

Netvrdíme, že v nativitě je vše definitivní, pro nás se jedná vždy o možnost (potencialitu), o jakýsi surový materiál, který je třeba rozvíjet (aktualizovat). V tom může astrologie v našem pojetí připomínat zasvěcovací systémy, kde se mluví o neofytovi jako o hrubém kameni, který se musí opracovávat. Symbolem pro nativitu je u nás semeno, které má v sobě všechny informace, které, pokud je příznivé klima, aby transformováno vyrostlo v rostlinu. Když zasadíme drobný žalud, nevyroste něho po letech vzrostlý žalud, ale strom. To se ale vztahuje spíše k humanistické než k transpersonální astrologii. Rudhyarova humanistická astrologie se inspirovala humanistickou psychologií – Abrahamem Maslowem, Carlem Rogersem, na osobu zaměřeným přístupem.

Jak se transpersonální a humanistická astrologie vyvíjela od původní inspirace Rudhyarem a její uvedení do českého prostoru znamenalo nějaký posun?

Od poloviny 70 let se u Rudhyara objevuje další tendence. Viděl, že ne všichni lidé považují rozvinutou osobnosti za konečný cíl vývojového procesu, vytušili že vytvořili pouze nástroj. Rozvinutá osobnost tak může pokračovat v další cestě, může inspirovat ostatní lidi myšlenkami, idejemi,vizemi pramenícími v duchovním rozměru celistvosti. Pro nás slovo transpersonalita neznamená jakousi parapersonalitu, oblast rozkládající se za osobní vědomím a nevědomím. Předpona trans tu znamená „skrz“. Naznačuje, že skrze osobnost operuje celistvost, nejde tedy mediumitu, chanelling, ale o neosobní vědomou službu. Člověk odloží vypjatý individualismus a nezřízený egoismus a vše co dělá, nedělá kvůli sobě, kvůli své proslulosti, materiálnímu obohacení, ale aby přinášel nové myšlenky užitečné nejenom jemu, ale i ostatním lidem, které inspirují další lidi a vedou je k tomu, aby se kultivovali.

Rudhyar byl inspirován teosofií, cenil si zejména Tajné doktríny H.P.Blavatské Tuto vrstvu jsem záměrně oddělil, protože jsem věděl, že by odkaz na kdysi velmi vlivnou teosofickou společnost mohl být kamenem úrazu pro lidi, kteří vyznávají odlišné duchovní směry, nebo podobné potřeby vůbec nemají. Rudhyarovu filosofii operativní celistvosti lze převést na všechny cyklické jevy, lze ji použít i sekulárním způsobem. Do služeb transpersonality ultimativní představy celistvosti se mohou dát nejen náboženští myslitelé a duchovní vůdci, ale i filosofové, vědci, umělci. Vzpomeňme šifer transcendence Karla Jasperse. Našel jsem pro tuto sekularizaci, exoterizaci podporu v českém strukturalismu. V knize Květoslava Chvatíka Strukturální estetika jsem našel stejné termíny, stejné významy jako v Rudhyarovi: např. potencialita a její aktualizace, analogii čtyř Rudhyarových potřeb, vrstev a přístupů ve funkcích praktické, teoretické, magicko-náboženské, estetické. Další inspirací byl neostrukturalismus, který si uvědomuje tendenci k ideologizování bipolárních opozic, čehož se v našem pojetí chceme vyvarovat.

Do hry vstupují i hermeneutické kruhy, který nás pokaždé vedou k stále hlubší interpretaci stejného horoskopu v různých obdobích života. Pokud se k výkladu nějakého horoskopu vracíme s odstupem, nemůžeme ho interpretovat stejným způsobem, jelikož jak klient tak astrolog prošli, nebo měli projít vývojem. Interpretace určitého horoskopu tak bývá odlišná v prvním, druhém a třetím třicetiletí života.

Myslím, že takto náročně pojatá astrologie musí být dosti menšinová záležitost jak mezi těmi, kteří se jí zabývají, tak mezi jejich klientelou…

Humanistický a transpersonální astrolog musí být schopen uspokojit i potřeby i běžného klienta. Pokud ke mně přijde na konzultaci mladá žena, jejíž hlavní starostí je, zda se vdá a bude mít děti, pak musím být schopen s ní mluvit srozumitelně na téma, které jí v tom okamžiku zajímá. I tuto osobu se snažíme inspirovat, aby v době, kdy potřeby sňatku a dětí budou naplněny a ona se bude rozmýšlet co dál. Jsme zaměřeni ne na samu událost, která toho člověka potká, ale na to, co ta událost, situace pro něj znamená a jakým způsobem poznamenává jeho vědomí, jak ho inspiruje k nějakému rozhodnutí.

Problém je ten, že významy astrologických prvků, zejména planet se v některých školách odvozují primárně od mýtů. Jistě, při interpretaci si mohu pro lepší srozumitelnost mýtem vypomoci, vnímavému klientovi tak mohu lépe přiblížil, co se v jeho psychice děje, v čem by původ a smysl jeho stavu mohl spočívat kde hledat případné řešení. Mýtus shrnuje praktické znalosti a způsob poznávání světa společnosti z níž pochází, avšak my žijeme ve společnosti jiné, přinejmenším v jiném pozdějším jejím čase. Měli bychom hledat analogie k němu z našeho prostředí v naší době, nemůžeme brát vzory a rady v mýtu obsažené mechanicky a doslovně. Pro nás je mytologie inspirativní, někdy ji dokonce i při výkladu z didaktických důvodů použijeme, ale nepovažujeme ji za primární zdroj pro hledání významů a interpretaci symbolu.

Někteří teologové v zájmu o astrologii spatřují nějaký hlad po duchovnu. Co si o tom myslíte?

V základech skoro každého náboženství najdeme přinejmenším stopy astrálních kultů. Většina náboženských představ je převoditelná do nějakých kosmologických symbolů. I v křesťanství nalezneme prvky solárního kultu, Nový zákon je astrologickou symbolikou protkán. Už od okamžiku narození spasitele za zimního slunovratu, se mu přijdou poklonit „králové“ mágové, kteří viděli na východě jeho hvězdu a nechali se jí vést. Jsou to intelektuálové tehdejší doby, kteří používají astrologii a na základě astrologické informace jdou hledat spasitele. Apokalypsa popisuje závěrečné fáze cyklického procesu.

Přímý zákaz praktikování astrologie v bibli nenalezneme. Když projdete všechny zmínky o astrologii, tak tam vlastně ani slovo astrolog nenajdete, snad jen s výjimkou Izajáše 47, kde prorok mluví o těch, kteří dělí (pozorují) nebe a věští za novoluní. Nejde tu o zákaz astrologie, ale o zprávu, že dceru babylonskou nezachrání žádná rada, protože o jejím osudu rozhodl Hospodin a žádná jiná možnost než se mu podrobit není, navíc i ti astrologové to jako lidé hříšní mají nahnuté.

Nedá se ale zrovna tato pasáž interpretovat tak že porada s hvězdami, s astrology nic neřeší?

V tomto případě zatvrzelého hříchu patrně ano. V našich životech jde ale o to, že s astrologem se můžeme poradit s vědomím, že ani on není vševědoucí a všemocný, že není dokonalý expert na náš život, není často ani expert na svůj život. Je jen kompetentní vést s námi rozhovor nad horoskopem, podat nám svůj pohled na věc, ale rozhodovat se a konat musíme sami. Nemůžeme svá rozhodnutí a jejich realizaci delegovat na poradce, to není jeho poslání.

Pak jsou situace, kdy žádná rada nepomáhá, kdy je věc už v takovém stadiu, že pokud jste nábožensky založený, tak vám nezbývá, než činit pokání a spoléhat na milosrdenství boží. Některé životní situace nevyřešíte jinak než, že „hodíte ručník do ringu“ a přijmout soud. Z holistického hlediska doufáme v léčebné, uzdravující, scelující schopnosti Celistvosti.

A co magické datum 21.12.2012?

To je jedna z pěti desítek korelací mezi mayským kalendářem a naším gregoriánským, která vznikla v roce 1950 v Londýně. Není to tedy žádná mayská záležitost. Mayové, když k nim vtrhli Španělé, byli již několik století v úpadku pod vlivem Toltéků a svůj složitý kalendář nepoužívali v plném rozsahu. Proto nemáme žádnou událost datovanou jak v jejich tak našem kalendáři. Korelace začaly vznikat v druhé polovině devatenáctého století po tom, co byl publikován tzv. Drážďanský kodex. Mezi těmito korelacemi je rozdíl jednoho tisíciletí. V současné době je za nejpřesnější korelaci považována práce bratří Böhmových z Čech, kteří periodicky opakující se data z kodexu spojili s příslušnými astronomicko-astrologickými úkazy a soubor zpracovali na počítači. Jako datum přechodu z jednoho cyklu do druhého jim vyšel 14. prosinec 2116 23:12 GMT. O správnosti jejich výsledku svědčí to, že jako zpětnou vazbu dostali data pozorování Merkura, která původně vůbec nezadali, protože si nebyli jisti, zda Merkurovy jevy Mayové pozorovali.

V očekávání konce světa se projevuje typický sadomasochismus západní „křesťanské“ civilizace, která sadisticky mučí přírodu, a pak si masochisticky sype popel na hlavu, a bát se a přát si škodolibě konec světa, místo toho, aby se současným stavem něco zásadního udělala. Chiliastické nálady jsou v takovém měřítku známy snad jen v našem světě. A nás v tom máme od dob husitského revolučního hnutí vlastní filoapokalyptickou tradici. Když se něco nedaří, máme tendenci všechno předchozí zavrhnout a totálně zničit. Není na to nějaká psychiatrická diagnóza? V Číně a v Indii se díky cyklickému pojetí času periodický zánik nějakého řádu pokládal za něco přirozeného.

Křesťanství navíc poselství o konci časů explicitně přináší…

Problém je, že tento chiliasmus se dnes balí do vědeckých termínů. Říká se, že o letošním slunovratu se dotkne Slunce galaktického středu nebo rovníku, atd. To jsou úplné nesmysly. Slunce se dostává do blízkosti galaktického středu o zimním slunovratu pravidelně a galaktický rovník není přirozený rovník, jako je např. zemský, který leží přesně na půli cesty mezi póly. Naše galaxie nemá žádný souvislý tvar, jednoznačnou výšku, takže nemáte jistotu, že tam, kde vedeme tento umělý rovník, se skutečný galaktický rovník rozkládá, ostatně, tyto souřadnice se už jednou změnily. Druhá věc je, že sluneční disk má na obloze průměr půl stupně, takže i kdyby došlo ke kontaktu s galaktickým rovníkem, tak přes něj bude putovat stovky let a ne ausgerechnet 21.12.2012.

Jakou potencialitu v naší současnosti tedy vidíte? Kdyby chtěl někdo vážně naši situaci řešit, na jaké inspirace byste ho odkázal?

Inspirací je mnoho, ale jako základ považuji spravedlnost, individuální přístup k odměnám i trestům, opravdovou svobodu slova, socializaci nejen ztrát, ale i zisků, snížení chamtivosti a to se vztahuje i na církve. Jakápak náprava křivd na církvích a vracení nějakého majetku? Vždyť církve mají chudobu a nemilost mocných v popisu práce. Musíme okamžitě přestat drancovat přírodu. To je přirozeně obtížné, zejména když do hry vstupují takové věci, jako čínská fúze kapitalismu s komunismem. Očekávat od orientu nějakou duchovní obrodu je naivní. Je stejně materialistický jako my a možná někdy ještě daleko více, je ve stejné krizi jako my na západě. Ochrana přírody či práv zvířat v těchto zemích je nulová, minimální je tam většinou i ochrana občanských práv. Zavádět trpělivě přímou demokracii, neboť zastupitelská demokracie je v koncích. Zvolení zástupci lid zrazují, nehledí na zájmy svých voličů, ale na zájmy několika korporací a na zájmy vlastní. Poslanecká sněmovna se měla už dávno sama rozpustit, měly být vypsány nové volby, protože z původní sestavy není kámen na kameni. Sněmovna se ale rozpustit nehodlá, protože poslanci si nabrali hypotéky a dobře vědí, že naděje na znovuzvolení je u řady z nich nulová. Hrozí jim, že by neměli hypotéky z čeho splácet. Navíc se ukazuje, že to není vláda, kdo v naší zemi vládne, ani parlament, ani president, ale nějaké zájmové skupiny, jejichž přání tyto instituce plní.

Pokud bych to měl říci na stránkách religionistického časopisu náboženským slovníkem: ztratila se bohabojnost. Jiným slovníkem: soudnost. Být soudný je vlastnost spojovaná se znamením Panny a jsme znovu u roku 1965, u konjunkce Urana s Plutonem v Panně a u poselství jejich rozběžné kvadratury probíhající v současnosti.

*

kontakt astrolog Pavel Turnovský

mobil O2 +420 724 123 419

pavel.turnovsky(et)gmail.com

astrolog.pavel.turnovsky(et)seznam.cz

www.rezonance.cz