ZODIAKY A DOMY
Z bodu pohledu archaické astrologie byla představa domů velmi jednoduchá a přinášela málo sporných otázek. Jak jsme viděli několik odstavců nazpět, astrolog potřeboval referenční rámec nebo pozadí na kterém by přesně určil pozice Slunce, Luny a planet a jejich úhlové vzdálenosti mezi sebou a to viděno z jednotlivé oblasti ve které kmenová skupina žila. Ale astrolog si pravděpodobně dříve nebo později uvědomil že byly možné dva referenční rámce. Jeden z nich s neměnnými tvary tvořenými skupinami hvězd – souhvězdími – které se nacházejí na ekliptice – svírají úzký pás nebo pruh na nebi podél kterého se Slunce, Luna a planety pohybují. Takový referenční rámec je samozřejmě prostorový: nebeská tělesa pohybující se přes prostorově rozprostřené tvary zodiakálních souhvězdí.
Jiný referenční rámec byl nejcharakterističtější trváním, pro vymezení času který potřebují nebeská tělesa od východu na Východě, kulminaci nad hlavou a západu na Západě. Co je zahrnuto v takovém způsobu měření je v moderních termínech, denní rotace nebeské sféry nad a pod horizontem. Takovou rotaci opatřil starověký astrolog představou hodin a také hlídek, protože zvláště během noci lidé museli být na hlídce pro možná nebezpečná proniknutí dravých zvířat nebo lidských nepřátel. Hlídkaři pracovali v dvou až tří hodinových směnách.
Během dne to byl pohyb Slunce okolo viditelné oblohy, který byl podstatným faktorem, pro měnící se výšku která měla za následek změny teploty které ovlivnily všechny nebo téměř všechny lidské aktivity v zemědělském společenství. Změny ve výšce Slunce mohly být snadno převedeny na přechody Slunce různými úseky své denní cesty okolo viditelné oblohy, a takto mohl být časový faktor analyzován také jako prostorový faktor – vlastně podstata slunečních hodin, časové míry v podmínkách prostoru. Ale tento typ prostoru mohl být interpretován jako přísně zemský prostor, zatímco prostor vymezený souhvězdími byl nebeským prostorem. Rozdíl byl bezpochyby nejzřejmější v době když nebesko – zemská polarita byla základnou pro ohromné množství koncepcí s nekonečnými možnostmi aplikací. Tento rozdíl je pro mnoho astrologů stále důležitý jak uvidíme názorně.
Když moderní astrolog mluví o těchto dvou referenčních rámcích pro měření pohybu Slunce, Luny a planet, jednou se zmiňuje a odvolává na zdánlivý roční pohyb Slunce zodiakem – který je dnes chápán jako revoluce Země okolo své dráhy – ekliptiky, a podruhé na denní rotaci naší zeměkoule kolem polární osy, ale docela zřejmě toto nebyl způsob kterým ve starověku přemýšleli nad touto otázkou. A není důležité jak jsou skutečnosti nazývány – jak je vidíme dnes – ale smysl který člověk dává svým bezprostředním a přímým zkušenostem. Astronomie pojednává o pozorovaných skutečnostech, zatímco astrologie je studiem významů, racionálních nebo iracionálních, reakcí, které člověk má na tyto skutečnosti v podmínkách svého pojetí přírody a povahy vesmíru.
Ale vraťme se ke dvěma referenčním rámcům pro měření poloh, úhlových vztahů a cyklů Slunce, Luny a planet: první z nich je tím co dnes nazýváme zvěrokruh, druhý je kruhem domů. Ale tyto termíny a způsoby jakými jsou definovány a používány jsou velmi nejasné. Můžete vymyslet jakékoliv množství zodiaků závisejících na tom co chcete měřit, rovněž tak naše moderní astrologické domy a hlídky ve staré astrologii jsou velmi rozdílné – rozdílné v počtu, velikosti a významu. Pokusíme se osvětlit tyto nejasnosti a objasnit postoj používaný astrology v západním světě.
Napřed bychom si měli uvědomit že první zodiaky byly nejpravděpodobněji lunární zodiaky, rozdělené do 27 nebo 28 částí, obvykle nazývaných „asterismy“ nebo lunární příbytky. Samozřejmě že nebylo normálně možné vidět skupiny hvězd kterými Slunce během roku procházelo, poloha Slunce musela být odvozena z hvězd které vychází nebo zapadají hned po západu Slunce. Polohu Luny je daleko jednodušší zjistit v noci ve vztahu ke hvězdám. Takto je hvězdný referenční rámec pro lunární měsíční cykly opravdu logičtější, zvláště pro kočovníky kteří chovali dobytek který musel být v noci střežen.*
*Lunární zodiaky musely být zdá se rozděleny do 27 nebo 28 částí, evidentně protože Luna potřebuje 27,3 dne k oběhu nebeské sféry a stálic. Den je základní měrná jednotka času protože poukazuje na střídání světla a tmy, vstávání a usínání vědomí – nejpodstatnější skutečnost lidské zkušenosti. Lunární zodiak poukazuje na typ lidského vědomí v kterém všechno co Luna symbolizuje je podstatné – vědomí které hledá výraz v matriarchátu a které je omezeno biologicko – psychickými faktory a náladovými reakcemi. Solární zodiak se pravděpodobně objevil až získal důležitost patriarchální typ organizace a zvítězil nad matriarchátem. Ve staré Indii byly dlouhé války mezi solárními a lunárními dynastiemi. Rozvoj theismu v čase Bhagavadgíty v Indii, potom Achnatona v Egyptě a nakonec Mojžíše, byl nepochybně spojován s povstáváním solárního typu vědomí a později s růstem individualismu.
Potom by měla být vzata v úvahu skutečnost že roční cyklus Slunce skrze souhvězdí by mohl být také měřen jiným způsobem. Dnes říkáme ročnímu pohybu Slunce zeměpisná délka podél dráhy zvěrokruhu, ale to může být stejně dobře měřeno v deklinaci. Co se tím myslí je jednoduše to, že západ Slunce se nikdy neodehrává na přesně stejném místě západního horizontu. Pouze v čase jarní a podzimní rovnodennosti Slunce zapadá přesně na západě. Za letních solsticií zapadá o 23,5° severozápadněji a za zimních solsticií o stejnou vzdálenost jihozápadněji. Mimoto jsou také změny ve výšce Slunce na obloze po celý rok, které určují stále se měnící úhel ve kterém dopadají paprsky ma zemský povrch, čehož výsledkem jsou sezonní změny teploty a klimatu.
Existovaly velké kultury které vztyčovaly na západním horizontu obrovské kameny aby změřily polohu Slunce v jeho ročním cyklu změnami v deklinaci – které byly uváděny do vztahu se sezonními změnami. Zdali tyto kultury používaly také zvěrokruhová znamení, nemůže být příliš jednoduše určeno, ačkoli oba způsoby měření mohly být známy – zvěrokruhový způsob poukazující hlavně na Lunu a deklinační nebo sezonní způsob pokazující na Slunce.
Koncept zodiaku se stal nejasným a propůjčil se k mnoha zmatkům když si astrologové plně uvědomili pohyb nazývaný „precese bodů rovnodennosti „, který představuje neustálé narůstání rozdílu mezi sezonními a hvězdnými měřeními. S opětovným objevením se siderického zodiaku v západní astrologické tradici, která po mnoho století používala výhradně tropický zodiak znamení poukazujících na stálou soustavu equinoxií a solsticií, se tento zmatek stal ještě více zřetelným.
Nebudu zde detailně diskutovat o hodnotě těchto dvou solárních zodiaků které nejnešťastněji používají stejné názvy – Beran, Býk, Blíženci atd. – poukazující přitom na dvě rozdílná uspořádání činitelů. Pouze řeknu že zatímco siderický zodiak rozděluje pás dvanácti souhvězdí jejichž hranice jsou velmi neurčité a byly několikrát změněny – naposledy před 40 lety – tropický zodiak poukazuje na jasný souhrn vědomostí a přesný měřící faktor, zemskou oběžnou dráhu. To závisí také na stejně zřejmých faktorech jako jsou equinoxia a solsticia s výraznými sezonními důsledky které jsou velmi významné v životech lidí žijících v mírných oblastech severní polokoule – je to naše západní civilizace která je dominující na celém světě.
Zdá se být trochu pochybné že bychom měli používat zodiaky staré civilizace – lunární anebo solární – které byly siderické, založené na souhvězdích , ale tyto civilizace nepojímaly nebo nevyobrazovaly vesmír jako my od období Řecka a zvláště od ranné evropské renesance. Mimoto, tyto ranné civilizace se nacházely v rozdílných oblastech zeměkoule a pod vlivem rozdílných klimatických podmínek. A já nemůžu dostatečně zdůraznit základní důležitost těchto faktů když se pokoušíme prodiskutovat a určit hodnotu astrologických údajů a technik.
*
pokračování
*
zdroj: DANE RUDHYAR: THE ASTROLOGICKAL HOUSES – The Spectrum of Individual Experience, vydalo v roce 1972 nakladatelství DOUBLEDAY, Garden City, New York
.
pracovní překlad Jiří Markes