seminář astrologie Slunce a Luna 11. května 2014
Archiv štítku: psychoastrologie
seminář astrologie Mars a Venuše 9. březen 2014
POCHOPIT HLOUBĚJI SYMBOLY
mailto
Pavel.Turnovsky@gmail.com
astrologMarLuk@seznam.cz
Rudhyar: Planety vztahující se k nevědomí
Rudhyar: Planety vztahující se k nevědomí
A. OSOBNÍ NEVĚDOMÍ
Způsob kterým byly objeveny planety Neptun a Pluto slouží jako symbolická ilustrace vztahu mezi vědomím a nevědomím. Byly objeveny tak že jisté anomálie v chování Urana mohly být vysvětleny pouze postulátem vlivu jiné planety za jeho oběžnou drahou. Takový vliv byl důkladně zjišťován, a poloha Neptuna byla přibližně určena, poté byli astronomové schopni tuto planetu nalézt na místě takto analyticky určeném.
Existence mnoha psychologických anomálií, neuróz a supernormálních stavů stejně tak přivedla některé psychology k pokusu zmapovat neznámou psychologickou říši existence, čímž bychom pochopili dosud většinou náhodný způsob, jak vyvádí z rovnováhy vědomé chování. Je zřejmé že naše vědomé ego není vždy pánem ve svém domě, že čas od času zaplavují naše vědomí síly, které se zdají přicházet odnikud nebo z nějakých ancestrálních mlh. Pryč jsou naše úzké kategorie a bariéry, zapomenut je smysl naší sebezáchovy a naší společenské instruktáže – a pohybujeme se zmatení, ovlivněni hlubokými příkazy, které jsou sdělovány nerozpoznanými silami.
C.G.Jung byl možná první moderní psycholog který rozpoznal že říše těchto neznámých sil je skutečně dvojitá. V tom byl pouze následovníkem (možná nevědomě) staré kabalistické tradice která mluví o „paměti přírody“ a „astrálním světle“ které je také dvojité, nižší a vyšší, nepoctivé a dostávající do osidel ve své nižší podobě, nebeské a čisté v té vyšší. Jungova interpretace osobního a kolektivního nevědomí je navenek přirozeně velmi odlišná od okultního učení týkajícího se astrálního světla, avšak kolektivní nevědomí se jednou může ukázat jako nezbytné k posílení a prohloubení nevědomí osobního.
Jak jsme již viděli, osobní nevědomí je celkovým souhrnem potlačených nebo ponořených obsahů psyché člověka. Freud začal studovat tuto říši v které jsou skryta semena neuróz, a do které zasouváme všechny pocity, myšlenky, dojmy které odmítáme přijmout do svatyně naší vědomé bytosti a následkem čehož se jim vyhýbáme ze strachu, odporu nebo potlačené zášti. Život nám přinesl tyto psychické skutečnosti a naplnil je vitální energií, ale místo abychom umožnili, aby se tyto vitální energie vyčerpaly ve vzájemném vztahu s egem, ve sféře našeho vědomého myšlení a chování, jaksi obracíme tok této energie a zasouváme zneklidňující myšlenky nebo pocity, dojmy nebo podvědomá tušení do temných sklepů odkud je paměť nemůže přivolat na světlo vědomí. Zde mohou zahnívat a tlít, vysílajíce do vědomí jedovaté emanace, nebo nás může podzemní tlak který uplatňují nevědomě vést ke skutkům a myšlenkám matoucím naše vědomé ego.
Astrologie patrně nezná způsob jak prozkoumat tyto skryté a potlačené obsahy osobního nevědomí, avšak zahrnuje ve svém symbolismu určité prvky které nám umožňují rozpoznat a analyzovat působení represivních tendencí které deformují a přehrazují normální tok psychologických funkcí. Jinými slovy, může odhalit zpětný proud psychické energie z vědomí do nevědomí jak se odehrává v psyché. Může určit polaritu psychologických funkcí, z nichž část působí v represivním a dovnitř mířícím směru, a jiných které působí normálním způsobem, z centra ven.
Zde se dostáváme k faktoru planetární regrese. Následkem skutečnosti že na Zemi vidíme solární systém z jaksi periferního bodu a ne ze středu, se ostatní planety systému pohybují zdá se nestejnoměrným způsobem. Někdy se zdá jakoby stály, a jindy se pohybují zpětně ve směru protikladném k jejich normálnímu postupu okolo Slunce. V prvním případě mluvíme o stacionární planetě, ve druhém o planetě retrográdní. Jinak je planetární pohyb přímý. Tyto geocentrické charakteristiky planet (Slunce a Lunu vyjímaje, protože se pohybují vždy přímo) mají psychologicky velký význam. Přímý, retrográdní, stacionární: tato trojice způsobů planetárních pohybů koresponduje s některými evidentně základními prvky toho co můžeme nazvat psychologická dynamika. Za těmito typy pohybů nalézáme stále obecnější faktor planetární rychlosti (zdánlivé rychlosti, v tomto případě). Z bodu pohledu pozemského pozorovatele se rychlost, kterou se planety po obloze pohybují, konstantně mění. Tyto proměny rychlosti korespondují s proměnami ve funkční intenzitě psychologických prvků symbolizovaných planetami. Funkční intenzita se proměňuje jako výsledek mnoha příčin, ale proměny rychlosti jsou alespoň jednou z těchto příčin, řečeno symbolicky. Toto je zvláště zřejmé jestliže uvažujeme rychlostní proměny Merkura a Luny, ale týká se to všech planet.
Vyšší rychlost, prudší proud psychické energie v a skrze uvažovanou funkci. Když se planeta stává stacionární, rychlost je samozřejmě rovná nule. Funkce kterou symbolizuje má extrémní stabilitu. Zvláštní typy tvrdošíjnosti mohou velmi dobře popsat tyto okolnosti. Konkrétní prvek v povaze osoby nebude vykazovat pohyb. Odolává změně. Vyjádří obrovskou sílu netečnosti. Tak jak to bylo na začátku, tak to bude stále. Osoby narozené se stacionárními planetami budou vždy prezentovat charakteristiky této povahy. Toto bude samozřejmě zdůrazněno když je stacionární planeta také vládcem horoskopu, nebo silně umístěná. Odpovídající psychologický prvek se bude tiše ale umíněně držet svého vlastního ve vědomí, ať se děje cokoliv.
Mohlo by být dáno mnoho příkladů, obtíž je v tom že běžné psychologické charakteristiky zobrazené stacionární planetou nejsou zřejmé, dokud se nedostaneme do bodu pohledu psychologické analýzy. Stacionární Saturn v horoskopu Richarda Strausse je dobrou ilustrací silné egocentričnosti a stejně silného smyslu pro formu. To že je ve Vahách dává a přidalo umělecký význam.
Stacionární planeta je řekněme „stacionárně direktní (přímá)“ nebo „stacionárně retrográdní“ podle směru jejího následného pohybu. V psychoastrologické analýze může být planeta jako stacionární několik minut od přesného okamžiku ve kterém se mění směr jejího pohybu. Rychlostní faktor zde zahrnutý je čistě relativní a prakticky všechno co je doporučeno nebo použitelné k úvaze je to, zda je rychlost planety nadprůměrná, (v kterémžto případě je to rychlý pohyb), nebo podprůměrná (pomalý pohyb).
Retrográdní planety symbolizují obrácení libida (psychické energie nebo životní síly) z vědomí do nevědomí. Jestliže je planeta retrográdní, funkce kterou představuje není aktivovaná pro vědomé fungování. Psychické obsahy vztahující se k této funkci, místo aby se dostávaly do vědomí a takto přímo ovlivňovaly naše chování, jsou vrhány zpět dočasně v nevědomí. To nutně neznamená že by byly zbaveny své energie. Spojují se s jinými nevědomými obsahy, potom se později znovuobjevují ve vědomí skrze orgán jedné z těchto funkcí nevědomí které budeme studovat za nedlouho. Ty korespondují s planetami Uran, Neptun, Pluto.
Jako první můžeme uvažovat planetu Saturn, budovatele egokomplexu. Pomocí diferenciace a izolace Saturn dá stranou určité množství životní energie a spoutá ji s formou. Staví zdi k ochraně a diferenciaci konkrétní entity takto podmíněné a oddělené od svého prostředí. Saturn, jinými slovy, vytváří obranný systém proti vnějšímu světu zdůrazněním separátních charakteristik ega. „Jsem tato konkrétní vlastnost, žádná jiná taková není, nebo můžeš se jí dotknout“.
Jestliže je Saturn při narození retrográdní, zrozenec toto nebude přirozeně a spontánně zakoušet. Nebude to cítit jako skutečné zejména s ohledem k vnějšímu světu. Jeho saturnský obranný mechanismus nebude orientovaný proti zásahům vnějšího světa – alespoň ne bezprostředně a spontánně. Nebude sám sebe pociťovat jako opevněného proti vnějšímu světu, protože obrazec jeho vědomého bytí je velmi rigidní. Bude se snadno poddávat vnějším vlivům které budou mít ustavičně tendenci poskvrňovat tento obraz jeho vědomí. Bude poněkud bezbranný ohledně vnějších kontaktů, a bude vypadat nesměle, introvertně, rozpačitě a nerozhodně – anebo bude zaujímat arogantní postoj na ochranu svého chabého postoje. Jeho způsoby potom mohou být neočekávané a vypjaté.
Retrográdní Saturn bude směrovat tento krystalizující obrazec a zeď-vytvářející sílu dovnitř. Sebeprosazení půjde proti vnitřním vlivům. Osoba bude navenek ustupovat, ale ukazovat velkou míru odporu proti vnitřním, nevědomým názorům. Spontánně bude sama sebe opevňovat proti vlivům přicházejícím z kolektivního nevědomí, z tradice rasy a kolektivních standardů. Bude rozvíjet osudový význam, vnitřně ho oddělující od jeho bližních , zatímco bude neschopný odolávat tlaku požadavků na něho kladených přáteli a stejně tak nepřáteli. Ve svém nejniternějším já si bude zatvrzele udržovat sebestřednost, zatímco nebude schopen odolat nikomu kdo bude žádat náklonnost nebo dary.
Může se také stát že člověk s retrográdním Saturnem shledává sám sebe většinou zaujatého budováním nebo posilováním své rostoucí individuality. Diferencující funkce potom působí dovnitř, posilováním magnetického pole Já a krystalizací obsahů do podoby zatím nevědomé. Nemusí to tak být, pouze je lépe schopen to vydržet. Takový astrologický faktor se nachází u osob které musí střežit svou individualitu proti psychickým nebo náboženským nebo rasovým vlivům které jsou obzvláště silné v jejich bezprostředním rodinném prostředí. Nepřítel je v nevědomí, naléhající zevnitř. Minulost ohrožuje přítomnost. Prvním psychologickým úkolem je tudíž vnitřní sebeochrana a sebeprosazení. Takto saturnská funkce působí dovnitř a její účinek bude obvykle ve vědomí a chování pociťován pouze nepřímo, smíchán s jinými nevědomými prvky. Mikuláš II., poslední ruský car, měl retrográdní Saturn, Ramakršna, velký indický mystik, prorok Swedenborg, pokud mám uvést nějaké příklady.
V takových případech se Luna (polární protějšek Saturna) nachází jaksi nechráněná. Luna nemůže být nikdy retrográdní, ale protože se pohybuje okolo Země je buď uvnitř nebo vně oběžné dráhy Země. Když je uvnitř (blíže novu) působí více ve spojení se solární energií „já“. Když je vně (blíže úplňku), pocity jsou „extrovertovány“ nebo ovládány objektivní myslí. Můžeme také říct že vně oběžné dráhy Země Luna následuje odstředivý tah Marsu, planety všech začátků, když je uvnitř, je ovlivňována dostředivou přitažlivostí Venuše, planety dokonalosti a naplnění. Jestliže je Luna uvnitř oběžné dráhy Země a Saturn je retrográdní, jsou pocity směrovány dovnitř, dostáváme čistý případ introverze. Láska se promítá do vnitřního obrazu spíše než do skutečné a opravdové osoby. Když je Saturn retrográdní jsou pocity v každém případě trochu nechráněny. Nejsou pevně ukotveny, nebo mohou vědomému egu způsobovat mnoho nesnází.
Když je retrográdní Jupiter, obrací se dovnitř funkce sebekompenzace, působící na vědomí téměř výlučně skrze nevědomí, to znamená, prostřednictvím snů nebo podobných projekcí. Když je zároveň silný Uran, tyto projekce se mohou stát mimořádně intenzivními. Jestliže má Jupiter slabou pozici ve znamení, může to znamenat že kompenzační funkci je propůjčeno málo energie, ale jestliže je zároveň silná pozice v domě, kompenzace, i když je slabá, je přivedena do vědomí silou okolností. Tato poznámka se týká víceméně všech planet. Nicméně, aspekty k ostatním planetám mohou přinášet jiné a protichůdné faktory. Jupiter v rohovém domě (prvním, čtvrtém, sedmém, desátém) je v typicky silném postavení. Jestliže je zrozenec přímo vědomě ovládán jeho vlivem, obvykle za kolektivním účelem. Tuto vnitřní sílu může zakoušet ve formě nějaké velké osobnosti vedoucí ho k určenému konci.
Toto může být zvláště zjevné jestliže je Jupiter retrográdní. Když je stacionární, zrozenec je téměř úplně poddaným této vládnoucí síly. Rakouský císař, František Josef I., jehož vláda se jevila jako samotný střed srážení evropské karmy, měl, podle Alana Lea, retrográdního Jupitera ve čtvrtém domě, v kvadrátuře s Marsem na Descendentu. Jeho horoskop je zcela pozoruhodný. Bismarck měl také retrográdního Jupitera. Aristide Briand, slavný francouzský premiér, měl retrográdního Jupitera a Saturna v konjunkci ve svém čtvrtém domě.
Retrográdní Merkur symbolizuje mysl niterně obrácenou ať už z mystických sklonů nebo z vrozené pomalosti vnímání a neschopnosti promítnout myšlenky navenek. Podle Marca E. Jonese, pozice Merkura před a po Slunci představuje jednotlivě mentální dychtivost nebo rozvážnost. „Mentální chemie“ může být ukázána spojitostí těchto pozic Merkura spolu s rychlostí lunárního pohybu. Paul Clancy vysledoval podobnost mezi rychlostí mysli a rychlostí pohybu Merkura. Navenek může retrográdní Merkur dávat pomalou mysl, ale rozhodně tomu tak není nutně. Může právě tak představovat mysl zaujatou převážně kolektivním nevědomím, mysl proroka. Abdul Baha, jehož Bahai uvažuje jako božskou postavu, měl retrográdní Merkur a Saturn v trinu. Merkur byl v Blížencích šest stupňů před Sluncem, Luna v konjunkci s velkou hvězdou Persie, Regulem, také v trinu s Neptunem ve Vodnáři. V jiných případech máme základ pro zvláštní mentální komplexy. Příkladem kolísavé mysli je Ludvík XVI., francouzský král popravený revolucionáři. Měl retrográdního Merkura v přesné konjunkci se Sluncem, také retrográdního Saturna a Urana.
Retrográdní Mars naznačuje že impulsy k jednání neproudí ven z ega do spontánního vyjádření, ale pohybují se zpět k nevědomí kde se spojují s některými nevědomými obsahy (často kolektivními obrazy). Je to síla vlastní těmto obrazům, která skutečně přivádí zrozence k jednání. Jednání takto nepovstává spontánně, z jasně vědomých impulsů, ale víceméně z nevědomé motivace. Ve skupině několika retrográdních planet v horoskopu Annie Besantové, pozdější vedoucí osobnosti Teosofické společnosti, nacházíme Mars. Její činy často vycházely z motivů skrytých v nevědomí, ať už osobním nebo kolektivním.
Taková okolnost může ovlivňovat sexuální síly. Ty mohou být vrhány do nevědomí, vytvářejíce komplexy a neurózy. Na druhé straně, se můžeme zabývat konkrétním pokusem sublimovat podstatu touhy, jako v různých cvičebních metodách jógy. V případě Annie Besantové také upozorňujeme že se zprvu stala známou jako apoštol kontroly porodnosti.
S retrográdní Venuší dostáváme předpoklad že plody zkušenosti nejsou přiváděny k vědomému egu a normálně asimilovány nebo uvolňovány skrze různé typy emocí. Často se vyskytuje výrazný nedostatek v přizpůsobení podmínkám vnějšího života. Emocionální život je neuspokojivý a nevědomé obsahy narušují přirozený proud vědomí a lásky. Někdy se objeví silné zdůraznění umělecké kreativity, ale obvykle bývá zabarveno abnormálními pocity. S tím může být spojena touha po omamných látkách. Romantický básník Alfred de Musset měl stacionárně retrográdní Venuši.
Retrográdní planety nemusí být příliš vykládány, z toho důvodu, že naznačují pouze směr kterým některé psychologické funkce působí, ale neříkají co se odehrává jako výsledek zpětného proudění, který je posuzován na základě horoskopu jako celku. Chlapec a dívka, místo toho aby šli pracovat do továrny, sednou na vlak a jedou do města. Můžeme vědět že jeli do města, ale neřeknou nám jak se budou chovat a na co v tomto městě narazí. Stejně tak víme že když je planeta retrográdní, funkce kterou symbolizuje nepůsobí takzvaně normálním způsobem. Psychická energie použitá touto funkcí působí v nevědomém směru. To co se jí stane, závisí na všech ostatních faktorech horoskopu.
zdroj: DANE RUDHYAR: THE ASTROLOGY OF PERSONALITY – A Re-formulation of Astrological Concepts and Ideals, in Terms of Contemporary Psychology and Philosophy, vydalo v roce 1972 nakladatelství AURORA PRESS, Santa Fe, NM, USA
První vydání Lucis Press N.Y.C., U.S.A., 1936
pracovní překlad Jiří Markes : Astrologie osobnosti – Reformulace astrologických koncepcí a myšlenek v termínech současné psychologie a filosofie.
interní materiál Astrologické školy pro statečné
Astrologie hledá živé metafory – rozhovor s Pavlem Turnovským
ASTROLOGIE HLEDÁ ŽIVÉ METAFORY
Nezkrácený text rozhovoru, který a astrologem Pavlem Turnovským vedl Vojtěch Tutr pro časopis Dingir (4. číslo ročník 2012).
.
Souvislost mezi postavením nebeských těles a ději na zemi a v životě lidí je tzv. akauzální. Přičemž údajně není ani čistě symptomatická. Můžete tento vztah nějak přiblížit?
Astrologie v humanistické a transpersonální verzi srovnává neustále se proměňující vztahy vybraného souboru nebeských těles s neustále se proměňujícími situacemi v životech lidí. Vztahy mezi oněmi nebeskými tělesy, které se cyklicky proměňují a periodicky v příslušných rytmech opakují, stojí v základech měření času a kalendářového umění, jež pěstovaly a pěstují a jimiž se řídily a řídí všechna lidská společenství. Astrologie tak vnáší do našeho lineárního pojetí času čas cyklický, čas mytický, čas symbolický.
Jako reakce na jméno planety se astronomovi a astrologovi vynoří v myslí odlišné obrazy, rozdílné metafory a proto nemám potřebu překládat slovník astrologie do slovníku přírodních věd. Astrologie podává jiný popis světa než astronomie a jiné přírodní vědy a nečiní si nárok na privilegovanost svého slovníku. Víme dobře, že stejně jako fyzikální zákony ovlivňují naše životy i pravidla a vzorce myšlení, cítění a chování, které v onom fyzikálním světě vytvářejí virtuální prostor, v němž se lidé a tedy i astrologové pohybují. Jsem si vědom toho, že věda pracuje v současnosti s jedenácti vícenásobnými rozměry, přičemž naše smyslové jevy jsou omezeny na čtyři rozměry našeho běžného časoprostorového světa a navíc existuje asi tucet teorií kauzality, v některých z nich hrají roli i paralelní vesmíry. Proto otázku zda existuje nějaký kauzální vztah mezi postavením nebeských těles a situací v životě lidí nechávám zcela pragmaticky otevřenu do budoucnosti. Astrologii nepovažuji za exaktní přírodní vědu a proto nemám důvod testovat její validitu verifikačními a falzifikačními metodami přírodních věd.
Stojí za rozdílnými inspiracemi humanistické a transpersonální astrologie přesvědčení o jednotě struktury lidské spirituální zkušenosti? Jakým způsobem se k těmto zdrojům astrolog staví?
Rudhyar dělí lidské potřeby a přístupy k nim do čtyř skupin. Jde o potřeby zakotvené v biologické vrstvě, v oblastech společensko-kulturní, individuální a transpersonální. Spirituální potřeby mohou být součástí všech těchto vrstev a zkušenosti s nimi spojené se objevují diachronně i synchronně ve všech civilizacích, ve všech kulturách. Můžeme je identifikovat mimo jiné i jako všelidské archetypy. Archetypové obrazy však nabývají s časem a místem rozmanitou podobu. Astrologie nebyla nikdy odtržena od dobových potřeb, integrovala nové poznatky a tak se proměňovala nejen její podoba, ale i způsob myšlení a práce. Jsem přesvědčen, že astrologii, jako nástroj poznání a kultivace, může zodpovědně pěstovat kdokoli, nejen člověk tzv. duchovně zaměřený, ale dokonce i tzv. zarytý ateista a materialista.
Podle některých religionistů je v ČR hojně rozšířena „víra v horoskopy“ jak to dokládají některé průzkumy. Jaký je na toto tvrzení váš názor a jedná se zde skutečně o spirituální fenomén?
„Víra v horoskopy“ a to dokonce i v jejich upadlé podoby, které mají s astrologií mnohdy tak málo společného jako „planety“, které tahal na pouti papoušek, pramení z legitimní lidské potřeby orientovat se v mnohdy složitých životních situacích. Pro některé lidi může být sloupek v bulvárním časopisu věnovaný jejich slunečnímu znamení jedním z mála důkazů, že o ně, o jejich život má vůbec někdo zájem. S nějakou spiritualitou dokonce i tou tzv. lidovou to může, ale i nemusí mít mnoho společného. Na druhou stranu, se některé podobné “astrologické merkantilie“ duchovně tváří, těží z rozpustného newagerovského spiritualismu, živeného endistickými, chiliastickými náladami. Ale tak to bylo vždy a tak to také bude i nadále a žádná misijní činnost ať už náboženská nebo astrologická s tím nic nenadělá. Ostatně setkání s nějakou dokonce i vznešenou duchovní naukou, iniciace do ní, probíhala často v podmínkách skandálních, neodpovídajících vůbec maloměšťáckým představám o morálce, řadu zasvěcenců bychom mohli považovat za hochštaplery, kteří rozvracejí životy svých obdivovatelů. Nakonec i ta vznešená alchymie bývá svými pěstitely nazývána ženskou prací, dětskou hrou, tedy něčím co se necení, není považováno za vážnou činnost
Jaké je místo astrologie mezi uměním a vědou? Zdá se, že určité „techné“ je k práci astrologa potřeba, na druhou stranu je to činnost, které se nelze naučit pouhým opakováním postupu, je k ní potřeba určitá kreativita a citlivost?
Pro mne a mé kolegy je astrologie především pomáhající profesí. Podobně jako Jacques Lacan, který otevřel nové obzory psychoanalýze tím, že ji definoval jako léčbu rozhovorem, považujeme astrologii za pomoc rozhovorem nad horoskopem. I v našem pojetí došlo k obratu k jazyku. Navazujeme na strukturalismus Lévy-Strausse a Rolanda Barthese, Pražského lingvistického kroužku, Mukařovského, Jakobsona, Květoslava Chvatíka, na předválečný holismus prof. Bělehrádka, na neostrukturalismus a jazykový holismus postanalytické filosofie, na filosofii symbolu Paula Ricoeura, experiencialismus Lakoffa a Johnsona. Pro nás je astrologie kultivační filosofií, hlubinnou hermeneutikou rozhovoru a textu, hledáním živých metafor, které pomohou nám i našim klientům lépe se orientovat v životních často krizových situacích, nacházet nový nebo dočasně ztracený smysl našich životů.
Astrolog by se měl naučit a zvládat speciální astrologické dovednosti jako je výpočet horoskopu, různých systémů domů, rozmanitých astrologických technik např. revolucí a direkcí. Měl by to umět nejen kvůli určité stavovské cti a schopnosti pracovat systematicky a metodicky, ale také proto, aby dokázal klientovi své pracovní postupy vysvětlit a navíc, aby uměl vytěžit řadu informací, které současný astrologický software nabízí v diskrétní formě.
Školení v nějakém osvědčeném psychologickém směru nebo psychoterapii, ať už je to psychoanalýza, hlubinná psychologie, gestalt, logoterapie, psychosyntéza, humanistická, systemická a transpersonální psychologie, narativní psychoterapie apod. považujeme za přínos pro astrologovu práci, zejména tam, kde se lze naučit jak vést zodpovědně a kompetentně rozhovor s klientem, osvojit si supervizní a intervizní metody a hygienu práce. O tom svědčí i naše Etické zásady humanistického a transpersonálního astrologa – astrosymbologa, které jsme na popud kolegyně astroložky Martiny Lukáškové vypracovali a přijali před více než deseti lety.
Novoluním 12. 1. 1994 jsme údajně vstoupili do „nového kulturního, civilizačního a politického cyklu“. Co si o těch cyklech myslíte dnes, také třeba v souvislosti s očekáváním spojeným s rokem 2012. Podle některých interpretací tzv. věk Vodnáře ještě nenastal. Lze tedy v nejbližší budoucnosti očekávat nějakou změnu psychospirituální kvality naší společnosti?
Ať už si o teorii věků myslíme co chceme a já jsem k nástupu tzv. věku Vodnáře skeptický, je jisté, že v posledních letech došlo k protnutí řady astrologických cyklů ať už jde o začátek nového stosedmdesátiletého cyklu uransko-neptunského v roce 1993, nebo o řadu cyklů Saturna, Urana, Neptuna a Plutona od roku 2008, o tranzity Venuše přes Slunce v letech 2004 a 2012, o přechod hvězdy Regula ze znamení Lva do znamení Panny v posledních měsících, cítíme, že všechny naše civilizace se zmítají ve všeobecné krizi. V současné době symbolizuje rozběžná kvadratura Urana a Plutona krizi nového způsobu života, který zvěstovala jejich konjunkce v roce 1965 ve znamení Panny. Tehdy se svět radikálně změnil. O to, zda revoluce let šedesátých byla čistě hédonistická (a hédonistická bezpochyby byla), nebo zda přístupy k péči o lidskou duši, které se v té době vynořily, přinášejí nové možnosti, nová paradigmata, nebo ještě efektivnější způsoby vykořisťování lidí a přírody. O to právě dnes jde.
Čím se liší humanistická a transpersonální astrologie od klasické? Z některých popisů se zdá, že má blíže k psychoterapii než k astrologii, jak ji většina lidí vnímá.
V některých případech ano, základní diference je, že humanistická a transpersonální astrologie je zaměřená na rozvoj osobnosti člověka, nesoustřeďujeme se na předpovídání události, neřešíme situace, které nastanou v daleké budoucnosti, snažíme se dát minulým a současným situacím smysl a připravit klienta bezprostředně příchozí období.
Nebudeme tedy např. při Uranově tranzitu přes descendent klientovi věštit, že se rozvede, ale budeme mít na paměti, že vážné mezilidské vztahy například manželství bude přitahovat jeho pozornost a vyžadovat neotřelý nový způsob řešení. Zvládnutí, nebo nezvládnutí krizové situace pak ovlivní i klientův sebeobraz, jelikož descendent zastupující Ne-já je opoziční bod vůči ascendenti, který symbolizuje individuální východisko – Já a poznamená tak vývoj jeho osobnosti.
Horoskop považujeme za potencialitu, tedy za soubor možností. Zda se podaří jeho nositeli tento potenciál rozvinout, nebo dokonce naplnit, pak závisí na historickém čase a na stavu společnosti, ve které žije. Pokud jsou okolnosti takovému rozvoji nepřátelské, můžeme mu pomoci hledat alternativní způsob jak tento potenciál rozvinout.
Můžeme tedy funkci horoskopu přirovnat k působení symbolů v Tarotu nebo v alchymii?
Alchymickou symboliku bych nechal stranou, podle mne pramení přímo z nevědomí jako symboly snové. O symbolech tarotu myslím, že jsou příliš svázány se středověkými společensko-kulturními vzorci. Astrologická symbolika je zakotvena nadčasově v přírodě a tak horoskop dává přece jen více možností interpretace už tím, že je zde nejen radix mapující okamžik prvního nádechu člověka, ale i metody monitorující rozvoj tohoto potenciálu v objektivním (kosmologickém) čase a rytmu kolektivu, v němž člověk žije (tranzity) a v prostředí vnitřním, v subjektivním (psychologickém) čase a rytmu (direkce). Tyto rytmy pak mohou být v souladu, častěji však nebo v rozporu, neboť jak poznamenává Paul Ricoeur, máme se sjednocováním času psychologického a kosmologického potíže.
Lidé k nám přicházejí pro radu v situacích, ve kterých se potřebují orientovat. Způsob, jakým vidí svoji situaci je nevede k úspěšnému nevede. Potřebují konzultaci s jiným člověkem a ten by jim měl nabídnout jiný popis, měl by přinést nové živé metafory, vzbuzující jiné emoce, protože jak víme, emocionální pohnutí může být impulzem, který nás může někoho přivést k tomu, abychom věc nově promysleli a rozhodli se něco učinit něco nového, nečekaného, ať už v záležitostech vnějších, nebo ve svém vnitřním světě.
Je toto mechanismus, jakým fungovala astrologie vždy, nebo hovoříme právě o inovativním prvku transpersonální astrologie?
Inovativní na tom je otevření se novým významům, živým metaforám. Tradiční astrologie naopak pracuje s kodifikovanými významy tzv. mrtvých metafor. V tradiční astrologii např. byly Mars a Saturn považováni za škůdce, věštili většinou nějaké potíže, dokonce neštěstí. My k nim máme vztah volnější, konstruktivnější. Člověk se může časem naučit s vlastností, funkcí, kterou planety symbolizují zacházet, kultivovat jí, ale to se mu podaří jedině tehdy, když s onou dosud nezvládnutou funkcí pracuje. Na disharmonické prvky se můžeme podívat pohledem Mukařovského, který myslí, že základní strukturalistická představa je souhra sil, vstupujících ve vzájemné shody i protiklady, obnovujících porušenu rovnováhu stále opakovanou syntézou. Rozpory jsou činitelem ve struktuře diferencujícím a individualizujícím. Čím méně má struktura vnitřních rozporů, tím méně individuální bude, tím více bude se blížit obecné, neosobní konvenci.
Netvrdíme, že v nativitě je vše definitivní, pro nás se jedná vždy o možnost (potencialitu), o jakýsi surový materiál, který je třeba rozvíjet (aktualizovat). V tom může astrologie v našem pojetí připomínat zasvěcovací systémy, kde se mluví o neofytovi jako o hrubém kameni, který se musí opracovávat. Symbolem pro nativitu je u nás semeno, které má v sobě všechny informace, které, pokud je příznivé klima, aby transformováno vyrostlo v rostlinu. Když zasadíme drobný žalud, nevyroste něho po letech vzrostlý žalud, ale strom. To se ale vztahuje spíše k humanistické než k transpersonální astrologii. Rudhyarova humanistická astrologie se inspirovala humanistickou psychologií – Abrahamem Maslowem, Carlem Rogersem, na osobu zaměřeným přístupem.
Jak se transpersonální a humanistická astrologie vyvíjela od původní inspirace Rudhyarem a její uvedení do českého prostoru znamenalo nějaký posun?
Od poloviny 70 let se u Rudhyara objevuje další tendence. Viděl, že ne všichni lidé považují rozvinutou osobnosti za konečný cíl vývojového procesu, vytušili že vytvořili pouze nástroj. Rozvinutá osobnost tak může pokračovat v další cestě, může inspirovat ostatní lidi myšlenkami, idejemi,vizemi pramenícími v duchovním rozměru celistvosti. Pro nás slovo transpersonalita neznamená jakousi parapersonalitu, oblast rozkládající se za osobní vědomím a nevědomím. Předpona trans tu znamená „skrz“. Naznačuje, že skrze osobnost operuje celistvost, nejde tedy mediumitu, chanelling, ale o neosobní vědomou službu. Člověk odloží vypjatý individualismus a nezřízený egoismus a vše co dělá, nedělá kvůli sobě, kvůli své proslulosti, materiálnímu obohacení, ale aby přinášel nové myšlenky užitečné nejenom jemu, ale i ostatním lidem, které inspirují další lidi a vedou je k tomu, aby se kultivovali.
Rudhyar byl inspirován teosofií, cenil si zejména Tajné doktríny H.P.Blavatské Tuto vrstvu jsem záměrně oddělil, protože jsem věděl, že by odkaz na kdysi velmi vlivnou teosofickou společnost mohl být kamenem úrazu pro lidi, kteří vyznávají odlišné duchovní směry, nebo podobné potřeby vůbec nemají. Rudhyarovu filosofii operativní celistvosti lze převést na všechny cyklické jevy, lze ji použít i sekulárním způsobem. Do služeb transpersonality ultimativní představy celistvosti se mohou dát nejen náboženští myslitelé a duchovní vůdci, ale i filosofové, vědci, umělci. Vzpomeňme šifer transcendence Karla Jasperse. Našel jsem pro tuto sekularizaci, exoterizaci podporu v českém strukturalismu. V knize Květoslava Chvatíka Strukturální estetika jsem našel stejné termíny, stejné významy jako v Rudhyarovi: např. potencialita a její aktualizace, analogii čtyř Rudhyarových potřeb, vrstev a přístupů ve funkcích praktické, teoretické, magicko-náboženské, estetické. Další inspirací byl neostrukturalismus, který si uvědomuje tendenci k ideologizování bipolárních opozic, čehož se v našem pojetí chceme vyvarovat.
Do hry vstupují i hermeneutické kruhy, který nás pokaždé vedou k stále hlubší interpretaci stejného horoskopu v různých obdobích života. Pokud se k výkladu nějakého horoskopu vracíme s odstupem, nemůžeme ho interpretovat stejným způsobem, jelikož jak klient tak astrolog prošli, nebo měli projít vývojem. Interpretace určitého horoskopu tak bývá odlišná v prvním, druhém a třetím třicetiletí života.
Myslím, že takto náročně pojatá astrologie musí být dosti menšinová záležitost jak mezi těmi, kteří se jí zabývají, tak mezi jejich klientelou…
Humanistický a transpersonální astrolog musí být schopen uspokojit i potřeby i běžného klienta. Pokud ke mně přijde na konzultaci mladá žena, jejíž hlavní starostí je, zda se vdá a bude mít děti, pak musím být schopen s ní mluvit srozumitelně na téma, které jí v tom okamžiku zajímá. I tuto osobu se snažíme inspirovat, aby v době, kdy potřeby sňatku a dětí budou naplněny a ona se bude rozmýšlet co dál. Jsme zaměřeni ne na samu událost, která toho člověka potká, ale na to, co ta událost, situace pro něj znamená a jakým způsobem poznamenává jeho vědomí, jak ho inspiruje k nějakému rozhodnutí.
Problém je ten, že významy astrologických prvků, zejména planet se v některých školách odvozují primárně od mýtů. Jistě, při interpretaci si mohu pro lepší srozumitelnost mýtem vypomoci, vnímavému klientovi tak mohu lépe přiblížil, co se v jeho psychice děje, v čem by původ a smysl jeho stavu mohl spočívat kde hledat případné řešení. Mýtus shrnuje praktické znalosti a způsob poznávání světa společnosti z níž pochází, avšak my žijeme ve společnosti jiné, přinejmenším v jiném pozdějším jejím čase. Měli bychom hledat analogie k němu z našeho prostředí v naší době, nemůžeme brát vzory a rady v mýtu obsažené mechanicky a doslovně. Pro nás je mytologie inspirativní, někdy ji dokonce i při výkladu z didaktických důvodů použijeme, ale nepovažujeme ji za primární zdroj pro hledání významů a interpretaci symbolu.
Někteří teologové v zájmu o astrologii spatřují nějaký hlad po duchovnu. Co si o tom myslíte?
V základech skoro každého náboženství najdeme přinejmenším stopy astrálních kultů. Většina náboženských představ je převoditelná do nějakých kosmologických symbolů. I v křesťanství nalezneme prvky solárního kultu, Nový zákon je astrologickou symbolikou protkán. Už od okamžiku narození spasitele za zimního slunovratu, se mu přijdou poklonit „králové“ mágové, kteří viděli na východě jeho hvězdu a nechali se jí vést. Jsou to intelektuálové tehdejší doby, kteří používají astrologii a na základě astrologické informace jdou hledat spasitele. Apokalypsa popisuje závěrečné fáze cyklického procesu.
Přímý zákaz praktikování astrologie v bibli nenalezneme. Když projdete všechny zmínky o astrologii, tak tam vlastně ani slovo astrolog nenajdete, snad jen s výjimkou Izajáše 47, kde prorok mluví o těch, kteří dělí (pozorují) nebe a věští za novoluní. Nejde tu o zákaz astrologie, ale o zprávu, že dceru babylonskou nezachrání žádná rada, protože o jejím osudu rozhodl Hospodin a žádná jiná možnost než se mu podrobit není, navíc i ti astrologové to jako lidé hříšní mají nahnuté.
Nedá se ale zrovna tato pasáž interpretovat tak že porada s hvězdami, s astrology nic neřeší?
V tomto případě zatvrzelého hříchu patrně ano. V našich životech jde ale o to, že s astrologem se můžeme poradit s vědomím, že ani on není vševědoucí a všemocný, že není dokonalý expert na náš život, není často ani expert na svůj život. Je jen kompetentní vést s námi rozhovor nad horoskopem, podat nám svůj pohled na věc, ale rozhodovat se a konat musíme sami. Nemůžeme svá rozhodnutí a jejich realizaci delegovat na poradce, to není jeho poslání.
Pak jsou situace, kdy žádná rada nepomáhá, kdy je věc už v takovém stadiu, že pokud jste nábožensky založený, tak vám nezbývá, než činit pokání a spoléhat na milosrdenství boží. Některé životní situace nevyřešíte jinak než, že „hodíte ručník do ringu“ a přijmout soud. Z holistického hlediska doufáme v léčebné, uzdravující, scelující schopnosti Celistvosti.
A co magické datum 21.12.2012?
To je jedna z pěti desítek korelací mezi mayským kalendářem a naším gregoriánským, která vznikla v roce 1950 v Londýně. Není to tedy žádná mayská záležitost. Mayové, když k nim vtrhli Španělé, byli již několik století v úpadku pod vlivem Toltéků a svůj složitý kalendář nepoužívali v plném rozsahu. Proto nemáme žádnou událost datovanou jak v jejich tak našem kalendáři. Korelace začaly vznikat v druhé polovině devatenáctého století po tom, co byl publikován tzv. Drážďanský kodex. Mezi těmito korelacemi je rozdíl jednoho tisíciletí. V současné době je za nejpřesnější korelaci považována práce bratří Böhmových z Čech, kteří periodicky opakující se data z kodexu spojili s příslušnými astronomicko-astrologickými úkazy a soubor zpracovali na počítači. Jako datum přechodu z jednoho cyklu do druhého jim vyšel 14. prosinec 2116 23:12 GMT. O správnosti jejich výsledku svědčí to, že jako zpětnou vazbu dostali data pozorování Merkura, která původně vůbec nezadali, protože si nebyli jisti, zda Merkurovy jevy Mayové pozorovali.
V očekávání konce světa se projevuje typický sadomasochismus západní „křesťanské“ civilizace, která sadisticky mučí přírodu, a pak si masochisticky sype popel na hlavu, a bát se a přát si škodolibě konec světa, místo toho, aby se současným stavem něco zásadního udělala. Chiliastické nálady jsou v takovém měřítku známy snad jen v našem světě. A nás v tom máme od dob husitského revolučního hnutí vlastní filoapokalyptickou tradici. Když se něco nedaří, máme tendenci všechno předchozí zavrhnout a totálně zničit. Není na to nějaká psychiatrická diagnóza? V Číně a v Indii se díky cyklickému pojetí času periodický zánik nějakého řádu pokládal za něco přirozeného.
Křesťanství navíc poselství o konci časů explicitně přináší…
Problém je, že tento chiliasmus se dnes balí do vědeckých termínů. Říká se, že o letošním slunovratu se dotkne Slunce galaktického středu nebo rovníku, atd. To jsou úplné nesmysly. Slunce se dostává do blízkosti galaktického středu o zimním slunovratu pravidelně a galaktický rovník není přirozený rovník, jako je např. zemský, který leží přesně na půli cesty mezi póly. Naše galaxie nemá žádný souvislý tvar, jednoznačnou výšku, takže nemáte jistotu, že tam, kde vedeme tento umělý rovník, se skutečný galaktický rovník rozkládá, ostatně, tyto souřadnice se už jednou změnily. Druhá věc je, že sluneční disk má na obloze průměr půl stupně, takže i kdyby došlo ke kontaktu s galaktickým rovníkem, tak přes něj bude putovat stovky let a ne ausgerechnet 21.12.2012.
Jakou potencialitu v naší současnosti tedy vidíte? Kdyby chtěl někdo vážně naši situaci řešit, na jaké inspirace byste ho odkázal?
Inspirací je mnoho, ale jako základ považuji spravedlnost, individuální přístup k odměnám i trestům, opravdovou svobodu slova, socializaci nejen ztrát, ale i zisků, snížení chamtivosti a to se vztahuje i na církve. Jakápak náprava křivd na církvích a vracení nějakého majetku? Vždyť církve mají chudobu a nemilost mocných v popisu práce. Musíme okamžitě přestat drancovat přírodu. To je přirozeně obtížné, zejména když do hry vstupují takové věci, jako čínská fúze kapitalismu s komunismem. Očekávat od orientu nějakou duchovní obrodu je naivní. Je stejně materialistický jako my a možná někdy ještě daleko více, je ve stejné krizi jako my na západě. Ochrana přírody či práv zvířat v těchto zemích je nulová, minimální je tam většinou i ochrana občanských práv. Zavádět trpělivě přímou demokracii, neboť zastupitelská demokracie je v koncích. Zvolení zástupci lid zrazují, nehledí na zájmy svých voličů, ale na zájmy několika korporací a na zájmy vlastní. Poslanecká sněmovna se měla už dávno sama rozpustit, měly být vypsány nové volby, protože z původní sestavy není kámen na kameni. Sněmovna se ale rozpustit nehodlá, protože poslanci si nabrali hypotéky a dobře vědí, že naděje na znovuzvolení je u řady z nich nulová. Hrozí jim, že by neměli hypotéky z čeho splácet. Navíc se ukazuje, že to není vláda, kdo v naší zemi vládne, ani parlament, ani president, ale nějaké zájmové skupiny, jejichž přání tyto instituce plní.
Pokud bych to měl říci na stránkách religionistického časopisu náboženským slovníkem: ztratila se bohabojnost. Jiným slovníkem: soudnost. Být soudný je vlastnost spojovaná se znamením Panny a jsme znovu u roku 1965, u konjunkce Urana s Plutonem v Panně a u poselství jejich rozběžné kvadratury probíhající v současnosti.
*
kontakt astrolog Pavel Turnovský
mobil O2 +420 724 123 419
pavel.turnovsky(et)gmail.com
astrolog.pavel.turnovsky(et)seznam.cz
Astrologie v rytmu celostnosti Dane Rudhyara
ASTROLOGICKÁ KONFERENCE
Astrologie v rytmu celostnosti Dane Rudhyara
Stále se mluví o novém paradigmatu, o změně myšlení, novém věku a novém vědomí. Dane Rudhyar přichází už od poloviny minulého století se zcela konkrétními postoji a cestami, které mohou člověku pomoci poznat své lidství ve větší šíři než doposud. Vstupme na cestu světla transformace, kterou jdou Rudhyarovi následovníci a která může oslovit právě ty, kteří hledají směr k lepší budoucnosti.
PŘEDNÁŠEJÍ:
Pavel Turnovský: Rudhyarova cesta od harmonické k transpersonální astrologii.
Na počátku Rudhyarova budování astrologie jako nástroje harmonizace osobnosti nacházíme často reakci na myšlenky Marca Edmunda Jonese. I po více než třech čtvrtích století je četba Astrologie osobnosti z roku 1936 velkým dobrodružstvím. Přednáška je úvodením do vývoje Rudhyarovy interpretace a reinterpretace astrologických myšlenek v letech 1936 až 1979.
.
Jindřich Veselý: Rudhyarovo pojetí transpersonality.
Rudhyar byl pravděpodobně vůbec první, kdo začal užívat slovo „transpersonální“. Jeho pojetí se však od toho, jak bývá toto slovo obvykle chápáno v současnosti, poněkud liší. Přednáška bude mít za cíl představit Rudhyarovo pojetí transpersonality především s ohledem na jeho metafyziku a psychologii, srovnat je s tím, jak transpersonalitu chápou další současní autoři a zamyslet se nad tím, co mají tato pojetí společného, čím se naopak liší a jak by se případně mohla vzájemně obohatit.
.
Martina Lukášková: Touha překročit vlastní já aneb za hranice individualismu.
Rudhyar v roce 1966 nastínil možné spojení astrologie a moderní psychologie, v kterém astrologie poskytuje „strukturu“ a psychologie „obsahy“. Tato dvojice se pro Rudhyara stala nezbytnou pro studium všech forem existence, ať jsou to formy biologické, psychologické, sociální nebo kosmické. Přednáška má za cíl ukázat směry a konkrétní astrologické impulzy, které Rudhyar nastínil a které mohou člověku pomoci na cestě za hranice vlastního já.
.
KDY: 20. 2. 2013
KDE: v Emauzském opatství,
Vyšehradská 320/49, Praha 2
http://www.mapy.cz/#x=14.421028&y=50.072112&z=15&d=addr_8940155_1&t=s
V KOLIK: v 18:00 – 21.00 hod
VSTUPNÉ: 100,- Kč
ASTROLOGICKÁ KONFERENCE
Petr Lisý: URANSKO-PLUTONSKÁ KRIZE JAKO ZRCADLO CIVILIZACE, KTERÁ ZTRATILA SMYSL PRO POSVÁTNO
Charakteristika významu Urana a Pluta v psychologické astrologii. Vliv těchto archetypických energií na utváření (post)moderní společnosti. Současná krize jako ultimátum civilizaci, která ve jménu sobeckých zájmů „odkouzlila“ a zpředmětnila přirozený svět a ztratila vůči němu schopnost vztahu a úcty (religió).
Pavel Turnovský: KRIZE A STRUKTURA CYKLU
Co plyne ze srovnání průběhu současného a předchozího uransko-plutonského cyklu pro hledání východiska ze současné krize. Analogie a zrcadlení cyklických procesů majících počátky v letech 1850 a 1965.
Martina Lukášková: KDE HLEDAT VÝCHODISKO Z KRIZE?
Otázka, kterou si klade každý, kdo se potká s krizí. Dokáže nabídnout astrologie nosná východiska anebo je sama v krizi? Je možné nalézt odpovědi v Rudhyarově koncepci cyklu vztahů planet?
Moderuje Tomáš Daněk
KDY: 12. 12. 2012
KDE: v Emauzském opatství, Vyšehradská 320/49, Praha 2
V KOLIK: v 18:00 – 21.00 hod
MAPA: http://mapy.cz/s/5nW1
VSTUPNÉ: Kč 100