Archiv štítku: Rudhyar

Dane Rudhyar

Rudhyar: Planety vztahující se k nevědomí

ASTROLOGIE, ASTROPSYCHOLOGICKÉ TEXTY, ASTROPSYCHOLOGIE, RUDHYAR, , , , ,

Rudhyar: Planety vztahující se k nevědomí

A. OSOBNÍ NEVĚDOMÍ

Způsob kterým byly objeveny planety Neptun a Pluto slouží jako symbolická ilustrace vztahu mezi vědomím a nevědomím. Byly objeveny tak že jisté anomálie v chování Urana mohly být vysvětleny pouze postulátem vlivu jiné planety za jeho oběžnou drahou. Takový vliv byl důkladně zjišťován, a poloha Neptuna byla přibližně určena, poté byli astronomové schopni tuto planetu nalézt na místě takto analyticky určeném.

Existence mnoha psychologických anomálií, neuróz a supernormálních stavů stejně tak přivedla některé psychology k pokusu zmapovat neznámou psychologickou říši existence, čímž bychom pochopili dosud většinou náhodný způsob, jak vyvádí z rovnováhy vědomé chování. Je zřejmé že naše vědomé ego není vždy pánem ve svém domě, že čas od času zaplavují naše vědomí síly, které se zdají přicházet odnikud nebo z nějakých ancestrálních mlh. Pryč jsou naše úzké kategorie a bariéry, zapomenut je smysl naší sebezáchovy a naší společenské instruktáže – a pohybujeme se zmatení, ovlivněni hlubokými příkazy, které jsou sdělovány nerozpoznanými silami.

C.G.Jung byl možná první moderní psycholog který rozpoznal že říše těchto neznámých sil je skutečně dvojitá. V tom byl pouze následovníkem (možná nevědomě) staré kabalistické tradice která mluví o „paměti přírody“ a „astrálním světle“ které je také dvojité, nižší a vyšší, nepoctivé a dostávající do osidel ve své nižší podobě, nebeské a čisté v té vyšší. Jungova interpretace osobního a kolektivního nevědomí je navenek přirozeně velmi odlišná od okultního učení týkajícího se astrálního světla, avšak kolektivní nevědomí se jednou může ukázat jako nezbytné k posílení a prohloubení nevědomí osobního.

Jak jsme již viděli, osobní nevědomí je celkovým souhrnem potlačených nebo ponořených obsahů psyché člověka. Freud začal studovat tuto říši v které jsou skryta semena neuróz, a do které zasouváme všechny pocity, myšlenky, dojmy které odmítáme přijmout do svatyně naší vědomé bytosti a následkem čehož se jim vyhýbáme ze strachu, odporu nebo potlačené zášti. Život nám přinesl tyto psychické skutečnosti a naplnil je vitální energií, ale místo abychom umožnili, aby se tyto vitální energie vyčerpaly ve vzájemném vztahu s egem, ve sféře našeho vědomého myšlení a chování, jaksi obracíme tok této energie a zasouváme zneklidňující myšlenky nebo pocity, dojmy nebo podvědomá tušení do temných sklepů odkud je paměť nemůže přivolat na světlo vědomí. Zde mohou zahnívat a tlít, vysílajíce do vědomí jedovaté emanace, nebo nás může podzemní tlak který uplatňují nevědomě vést ke skutkům a myšlenkám matoucím naše vědomé ego.

Astrologie patrně nezná způsob jak prozkoumat tyto skryté a potlačené obsahy osobního nevědomí, avšak zahrnuje ve svém symbolismu určité prvky které nám umožňují rozpoznat a analyzovat působení represivních tendencí které deformují a přehrazují normální tok psychologických funkcí. Jinými slovy, může odhalit zpětný proud psychické energie z vědomí do nevědomí jak se odehrává v psyché. Může určit polaritu psychologických funkcí, z nichž část působí v represivním a dovnitř mířícím směru, a jiných které působí normálním způsobem, z centra ven.

Zde se dostáváme k faktoru planetární regrese. Následkem skutečnosti že na Zemi vidíme solární systém z jaksi periferního bodu a ne ze středu, se ostatní planety systému pohybují zdá se nestejnoměrným způsobem. Někdy se zdá jakoby stály, a jindy se pohybují zpětně ve směru protikladném k jejich normálnímu postupu okolo Slunce. V prvním případě mluvíme o stacionární planetě, ve druhém o planetě retrográdní. Jinak je planetární pohyb přímý. Tyto geocentrické charakteristiky planet (Slunce a Lunu vyjímaje, protože se pohybují vždy přímo) mají psychologicky velký význam. Přímý, retrográdní, stacionární: tato trojice způsobů planetárních pohybů koresponduje s některými evidentně základními prvky toho co můžeme nazvat psychologická dynamika. Za těmito typy pohybů nalézáme stále obecnější faktor planetární rychlosti (zdánlivé rychlosti, v tomto případě). Z bodu pohledu pozemského pozorovatele se rychlost, kterou se planety po obloze pohybují, konstantně mění. Tyto proměny rychlosti korespondují s proměnami ve funkční intenzitě psychologických prvků symbolizovaných planetami. Funkční intenzita se proměňuje jako výsledek mnoha příčin, ale proměny rychlosti jsou alespoň jednou z těchto příčin, řečeno symbolicky. Toto je zvláště zřejmé jestliže uvažujeme rychlostní proměny Merkura a Luny, ale týká se to všech planet.

Vyšší rychlost, prudší proud psychické energie v a skrze uvažovanou funkci. Když se planeta stává stacionární, rychlost je samozřejmě rovná nule. Funkce kterou symbolizuje má extrémní stabilitu. Zvláštní typy tvrdošíjnosti mohou velmi dobře popsat tyto okolnosti. Konkrétní prvek v povaze osoby nebude vykazovat pohyb. Odolává změně. Vyjádří obrovskou sílu netečnosti. Tak jak to bylo na začátku, tak to bude stále. Osoby narozené se stacionárními planetami budou vždy prezentovat charakteristiky této povahy. Toto bude samozřejmě zdůrazněno když je stacionární planeta také vládcem horoskopu, nebo silně umístěná. Odpovídající psychologický prvek se bude tiše ale umíněně držet svého vlastního ve vědomí, ať se děje cokoliv.

Mohlo by být dáno mnoho příkladů, obtíž je v tom že běžné psychologické charakteristiky zobrazené stacionární planetou nejsou zřejmé, dokud se nedostaneme do bodu pohledu psychologické analýzy. Stacionární Saturn v horoskopu Richarda Strausse je dobrou ilustrací silné egocentričnosti a stejně silného smyslu pro formu. To že je ve Vahách dává a přidalo umělecký význam.

Stacionární planeta je řekněme „stacionárně direktní (přímá)“ nebo „stacionárně retrográdní“ podle směru jejího následného pohybu. V psychoastrologické analýze může být planeta jako stacionární několik minut od přesného okamžiku ve kterém se mění směr jejího pohybu. Rychlostní faktor zde zahrnutý je čistě relativní a prakticky všechno co je doporučeno nebo použitelné k úvaze je to, zda je rychlost planety nadprůměrná, (v kterémžto případě je to rychlý pohyb), nebo podprůměrná (pomalý pohyb).

Retrográdní planety symbolizují obrácení libida (psychické energie nebo životní síly) z vědomí do nevědomí. Jestliže je planeta retrográdní, funkce kterou představuje není aktivovaná pro vědomé fungování. Psychické obsahy vztahující se k této funkci, místo aby se dostávaly do vědomí a takto přímo ovlivňovaly naše chování, jsou vrhány zpět dočasně v nevědomí. To nutně neznamená že by byly zbaveny své energie. Spojují se s jinými nevědomými obsahy, potom se později znovuobjevují ve vědomí skrze orgán jedné z těchto funkcí nevědomí které budeme studovat za nedlouho. Ty korespondují s planetami Uran, Neptun, Pluto.

Jako první můžeme uvažovat planetu Saturn, budovatele egokomplexu. Pomocí diferenciace a izolace Saturn dá stranou určité množství životní energie a spoutá ji s formou. Staví zdi k ochraně a diferenciaci konkrétní entity takto podmíněné a oddělené od svého prostředí. Saturn, jinými slovy, vytváří obranný systém proti vnějšímu světu zdůrazněním separátních charakteristik ega. „Jsem tato konkrétní vlastnost, žádná jiná taková není, nebo můžeš se jí dotknout“.

Jestliže je Saturn při narození retrográdní, zrozenec toto nebude přirozeně a spontánně zakoušet. Nebude to cítit jako skutečné zejména s ohledem k vnějšímu světu. Jeho saturnský obranný mechanismus nebude orientovaný proti zásahům vnějšího světa – alespoň ne bezprostředně a spontánně. Nebude sám sebe pociťovat jako opevněného proti vnějšímu světu, protože obrazec jeho vědomého bytí je velmi rigidní. Bude se snadno poddávat vnějším vlivům které budou mít ustavičně tendenci poskvrňovat tento obraz jeho vědomí. Bude poněkud bezbranný ohledně vnějších kontaktů, a bude vypadat nesměle, introvertně, rozpačitě a nerozhodně – anebo bude zaujímat arogantní postoj na ochranu svého chabého postoje. Jeho způsoby potom mohou být neočekávané a vypjaté.

Retrográdní Saturn bude směrovat tento krystalizující obrazec a zeď-vytvářející sílu dovnitř. Sebeprosazení půjde proti vnitřním vlivům. Osoba bude navenek ustupovat, ale ukazovat velkou míru odporu proti vnitřním, nevědomým názorům. Spontánně bude sama sebe opevňovat proti vlivům přicházejícím z kolektivního nevědomí, z tradice rasy a kolektivních standardů. Bude rozvíjet osudový význam, vnitřně ho oddělující od jeho bližních , zatímco bude neschopný odolávat tlaku požadavků na něho kladených přáteli a stejně tak nepřáteli. Ve svém nejniternějším já si bude zatvrzele udržovat sebestřednost, zatímco nebude schopen odolat nikomu kdo bude žádat náklonnost nebo dary.

Může se také stát že člověk s retrográdním Saturnem shledává sám sebe většinou zaujatého budováním nebo posilováním své rostoucí individuality. Diferencující funkce potom působí dovnitř, posilováním magnetického pole Já a krystalizací obsahů do podoby zatím nevědomé. Nemusí to tak být, pouze je lépe schopen to vydržet. Takový astrologický faktor se nachází u osob které musí střežit svou individualitu proti psychickým nebo náboženským nebo rasovým vlivům které jsou obzvláště silné v jejich bezprostředním rodinném prostředí. Nepřítel je v nevědomí, naléhající zevnitř. Minulost ohrožuje přítomnost. Prvním psychologickým úkolem je tudíž vnitřní sebeochrana a sebeprosazení. Takto saturnská funkce působí dovnitř a její účinek bude obvykle ve vědomí a chování pociťován pouze nepřímo, smíchán s jinými nevědomými prvky. Mikuláš II., poslední ruský car, měl retrográdní Saturn, Ramakršna, velký indický mystik, prorok Swedenborg, pokud mám uvést nějaké příklady.

V takových případech se Luna (polární protějšek Saturna) nachází jaksi nechráněná. Luna nemůže být nikdy retrográdní, ale protože se pohybuje okolo Země je buď uvnitř nebo vně oběžné dráhy Země. Když je uvnitř (blíže novu) působí více ve spojení se solární energií „já“. Když je vně (blíže úplňku), pocity jsou „extrovertovány“ nebo ovládány objektivní myslí. Můžeme také říct že vně oběžné dráhy Země Luna následuje odstředivý tah Marsu, planety všech začátků, když je uvnitř, je ovlivňována dostředivou přitažlivostí Venuše, planety dokonalosti a naplnění. Jestliže je Luna uvnitř oběžné dráhy Země a Saturn je retrográdní, jsou pocity směrovány dovnitř, dostáváme čistý případ introverze. Láska se promítá do vnitřního obrazu spíše než do skutečné a opravdové osoby. Když je Saturn retrográdní jsou pocity v každém případě trochu nechráněny. Nejsou pevně ukotveny, nebo mohou vědomému egu způsobovat mnoho nesnází.

Když je retrográdní Jupiter, obrací se dovnitř funkce sebekompenzace, působící na vědomí téměř výlučně skrze nevědomí, to znamená, prostřednictvím snů nebo podobných projekcí. Když je zároveň silný Uran, tyto projekce se mohou stát mimořádně intenzivními. Jestliže má Jupiter slabou pozici ve znamení, může to znamenat že kompenzační funkci je propůjčeno málo energie, ale jestliže je zároveň silná pozice v domě, kompenzace, i když je slabá, je přivedena do vědomí silou okolností. Tato poznámka se týká víceméně všech planet. Nicméně, aspekty k ostatním planetám mohou přinášet jiné a protichůdné faktory. Jupiter v rohovém domě (prvním, čtvrtém, sedmém, desátém) je v typicky silném postavení. Jestliže je zrozenec přímo vědomě ovládán jeho vlivem, obvykle za kolektivním účelem. Tuto vnitřní sílu může zakoušet ve formě nějaké velké osobnosti vedoucí ho k určenému konci.

Toto může být zvláště zjevné jestliže je Jupiter retrográdní. Když je stacionární, zrozenec je téměř úplně poddaným této vládnoucí síly. Rakouský císař, František Josef I., jehož vláda se jevila jako samotný střed srážení evropské karmy, měl, podle Alana Lea, retrográdního Jupitera ve čtvrtém domě, v kvadrátuře s Marsem na Descendentu. Jeho horoskop je zcela pozoruhodný. Bismarck měl také retrográdního Jupitera. Aristide Briand, slavný francouzský premiér, měl retrográdního Jupitera a Saturna v konjunkci ve svém čtvrtém domě.

Retrográdní Merkur symbolizuje mysl niterně obrácenou ať už z mystických sklonů nebo z vrozené pomalosti vnímání a neschopnosti promítnout myšlenky navenek. Podle Marca E. Jonese, pozice Merkura před a po Slunci představuje jednotlivě mentální dychtivost nebo rozvážnost. „Mentální chemie“ může být ukázána spojitostí těchto pozic Merkura spolu s rychlostí lunárního pohybu. Paul Clancy vysledoval podobnost mezi rychlostí mysli a rychlostí pohybu Merkura. Navenek může retrográdní Merkur dávat pomalou mysl, ale rozhodně tomu tak není nutně. Může právě tak představovat mysl zaujatou převážně kolektivním nevědomím, mysl proroka. Abdul Baha, jehož Bahai uvažuje jako božskou postavu, měl retrográdní Merkur a Saturn v trinu. Merkur byl v Blížencích šest stupňů před Sluncem, Luna v konjunkci s velkou hvězdou Persie, Regulem, také v trinu s Neptunem ve Vodnáři. V jiných případech máme základ pro zvláštní mentální komplexy. Příkladem kolísavé mysli je Ludvík XVI., francouzský král popravený revolucionáři. Měl retrográdního Merkura v přesné konjunkci se Sluncem, také retrográdního Saturna a Urana.

Retrográdní Mars naznačuje že impulsy k jednání neproudí ven z ega do spontánního vyjádření, ale pohybují se zpět k nevědomí kde se spojují s některými nevědomými obsahy (často kolektivními obrazy). Je to síla vlastní těmto obrazům, která skutečně přivádí zrozence k jednání. Jednání takto nepovstává spontánně, z jasně vědomých impulsů, ale víceméně z nevědomé motivace. Ve skupině několika retrográdních planet v horoskopu Annie Besantové, pozdější vedoucí osobnosti Teosofické společnosti, nacházíme Mars. Její činy často vycházely z motivů skrytých v nevědomí, ať už osobním nebo kolektivním.

Taková okolnost může ovlivňovat sexuální síly. Ty mohou být vrhány do nevědomí, vytvářejíce komplexy a neurózy. Na druhé straně, se můžeme zabývat konkrétním pokusem sublimovat podstatu touhy, jako v různých cvičebních metodách jógy. V případě Annie Besantové také upozorňujeme že se zprvu stala známou jako apoštol kontroly porodnosti.

S retrográdní Venuší dostáváme předpoklad že plody zkušenosti nejsou přiváděny k vědomému egu a normálně asimilovány nebo uvolňovány skrze různé typy emocí. Často se vyskytuje výrazný nedostatek v přizpůsobení podmínkám vnějšího života. Emocionální život je neuspokojivý a nevědomé obsahy narušují přirozený proud vědomí a lásky. Někdy se objeví silné zdůraznění umělecké kreativity, ale obvykle bývá zabarveno abnormálními pocity. S tím může být spojena touha po omamných látkách. Romantický básník Alfred de Musset měl stacionárně retrográdní Venuši.

Retrográdní planety nemusí být příliš vykládány, z toho důvodu, že naznačují pouze směr kterým některé psychologické funkce působí, ale neříkají co se odehrává jako výsledek zpětného proudění, který je posuzován na základě horoskopu jako celku. Chlapec a dívka, místo toho aby šli pracovat do továrny, sednou na vlak a jedou do města. Můžeme vědět že jeli do města, ale neřeknou nám jak se budou chovat a na co v tomto městě narazí. Stejně tak víme že když je planeta retrográdní, funkce kterou symbolizuje nepůsobí takzvaně normálním způsobem. Psychická energie použitá touto funkcí působí v nevědomém směru. To co se jí stane, závisí na všech ostatních faktorech horoskopu.

zdroj: DANE RUDHYAR: THE ASTROLOGY OF PERSONALITY – A Re-formulation of Astrological Concepts and Ideals, in Terms of Contemporary Psychology and Philosophy, vydalo v roce 1972 nakladatelství AURORA PRESS, Santa Fe, NM, USA
První vydání Lucis Press N.Y.C., U.S.A., 1936

pracovní překlad Jiří Markes : Astrologie osobnosti – Reformulace astrologických koncepcí a myšlenek v termínech současné psychologie a filosofie.

interní materiál Astrologické školy pro statečné

Astrologie v rytmu celostnosti Dane Rudhyara

AKCE, ASTROLOGIE, ASTROPSYCHOLOGIE, , ,

ASTROLOGICKÁ KONFERENCE

Astrologie v rytmu celostnosti Dane Rudhyara

Stále se mluví o novém paradigmatu, o změně myšlení, novém věku a novém vědomí. Dane Rudhyar přichází už od poloviny minulého století se zcela konkrétními postoji a cestami, které mohou člověku pomoci poznat své lidství ve větší šíři než doposud. Vstupme na cestu světla transformace, kterou jdou Rudhyarovi následovníci a která může oslovit právě ty, kteří hledají směr k lepší budoucnosti.
PŘEDNÁŠEJÍ:

Pavel Turnovský: Rudhyarova cesta od harmonické k transpersonální astrologii.

Na počátku Rudhyarova budování astrologie jako nástroje harmonizace osobnosti nacházíme často reakci na myšlenky Marca Edmunda Jonese. I po více než třech čtvrtích století je četba Astrologie osobnosti z roku 1936 velkým dobrodružstvím. Přednáška je úvodením do vývoje Rudhyarovy interpretace a reinterpretace astrologických myšlenek v letech 1936 až 1979.

.
Jindřich Veselý: Rudhyarovo pojetí transpersonality.

Rudhyar byl pravděpodobně vůbec první, kdo začal užívat slovo „transpersonální“. Jeho pojetí se však od toho, jak bývá toto slovo obvykle chápáno v současnosti, poněkud liší. Přednáška bude mít za cíl představit Rudhyarovo pojetí transpersonality především s ohledem na jeho metafyziku a psychologii, srovnat je s tím, jak transpersonalitu chápou další současní autoři a zamyslet se nad tím, co mají tato pojetí společného, čím se naopak liší a jak by se případně mohla vzájemně obohatit.

.

Martina Lukášková: Touha překročit vlastní já aneb za hranice individualismu.

Rudhyar v roce 1966 nastínil možné spojení astrologie a moderní psychologie, v kterém astrologie poskytuje „strukturu“ a psychologie „obsahy“. Tato dvojice se pro Rudhyara stala nezbytnou pro studium všech forem existence, ať jsou to formy biologické, psychologické, sociální nebo kosmické. Přednáška má za cíl ukázat směry a konkrétní astrologické impulzy, které Rudhyar nastínil a které mohou člověku pomoci na cestě za hranice vlastního já.

.
KDY: 20. 2. 2013

KDE: v Emauzském opatství,
Vyšehradská 320/49, Praha 2
http://www.mapy.cz/#x=14.421028&y=50.072112&z=15&d=addr_8940155_1&t=s

V KOLIK: v 18:00 – 21.00 hod

VSTUPNÉ: 100,- Kč

Rudhyar: Astrologické domy – část 3

ASTROLOGIE, ASTROPSYCHOLOGICKÉ TEXTY, ASTROPSYCHOLOGIE, DOMY HOROSKOPU, , , ,

ZODIAKY A DOMY

Z bodu pohledu archaické astrologie byla představa domů velmi jednoduchá a přinášela málo sporných otázek. Jak jsme viděli několik odstavců nazpět, astrolog potřeboval referenční rámec nebo pozadí na kterém by přesně určil pozice Slunce, Luny a planet a jejich úhlové vzdálenosti mezi sebou a to viděno z jednotlivé oblasti ve které kmenová skupina žila. Ale astrolog si pravděpodobně dříve nebo později uvědomil že byly možné dva referenční rámce. Jeden z nich s neměnnými tvary tvořenými skupinami hvězd – souhvězdími – které se nacházejí na ekliptice – svírají úzký pás nebo pruh na nebi podél kterého se Slunce, Luna a planety pohybují. Takový referenční rámec je samozřejmě prostorový: nebeská tělesa pohybující se přes prostorově rozprostřené tvary zodiakálních souhvězdí.

Jiný referenční rámec byl nejcharakterističtější trváním, pro vymezení času který potřebují nebeská tělesa od východu na Východě, kulminaci nad hlavou a západu na Západě. Co je zahrnuto v takovém způsobu měření je v moderních termínech, denní rotace nebeské sféry nad a pod horizontem. Takovou rotaci opatřil starověký astrolog představou hodin a také hlídek, protože zvláště během noci lidé museli být na hlídce pro možná nebezpečná proniknutí dravých zvířat nebo lidských nepřátel. Hlídkaři pracovali v dvou až tří hodinových směnách.

Během dne to byl pohyb Slunce okolo viditelné oblohy, který byl podstatným faktorem, pro měnící se výšku která měla za následek změny teploty které ovlivnily všechny nebo téměř všechny lidské aktivity v zemědělském společenství. Změny ve výšce Slunce mohly být snadno převedeny na přechody Slunce různými úseky své denní cesty okolo viditelné oblohy, a takto mohl být časový faktor analyzován také jako prostorový faktor – vlastně podstata slunečních hodin, časové míry v podmínkách prostoru. Ale tento typ prostoru mohl být interpretován jako přísně zemský prostor, zatímco prostor vymezený souhvězdími byl nebeským prostorem. Rozdíl byl bezpochyby nejzřejmější v době když nebesko – zemská polarita byla základnou pro ohromné množství koncepcí s nekonečnými možnostmi aplikací. Tento rozdíl je pro mnoho astrologů stále důležitý jak uvidíme názorně.

Když moderní astrolog mluví o těchto dvou referenčních rámcích pro měření pohybu Slunce, Luny a planet, jednou se zmiňuje a odvolává na zdánlivý roční pohyb Slunce zodiakem – který je dnes chápán jako revoluce Země okolo své dráhy – ekliptiky, a podruhé na denní rotaci naší zeměkoule kolem polární osy, ale docela zřejmě toto nebyl způsob kterým ve starověku přemýšleli nad touto otázkou. A není důležité jak jsou skutečnosti nazývány – jak je vidíme dnes – ale smysl který člověk dává svým bezprostředním a přímým zkušenostem. Astronomie pojednává o pozorovaných skutečnostech, zatímco astrologie je studiem významů, racionálních nebo iracionálních, reakcí, které člověk má na tyto skutečnosti v podmínkách svého pojetí přírody a povahy vesmíru.

Ale vraťme se ke dvěma referenčním rámcům pro měření poloh, úhlových vztahů a cyklů Slunce, Luny a planet: první z nich je tím co dnes nazýváme zvěrokruh, druhý je kruhem domů. Ale tyto termíny a způsoby jakými jsou definovány a používány jsou velmi nejasné. Můžete vymyslet jakékoliv množství zodiaků závisejících na tom co chcete měřit, rovněž tak naše moderní astrologické domy a hlídky ve staré astrologii jsou velmi rozdílné – rozdílné v počtu, velikosti a významu. Pokusíme se osvětlit tyto nejasnosti a objasnit postoj používaný astrology v západním světě.

Napřed bychom si měli uvědomit že první zodiaky byly nejpravděpodobněji lunární zodiaky, rozdělené do 27 nebo 28 částí, obvykle nazývaných „asterismy“ nebo lunární příbytky. Samozřejmě že nebylo normálně možné vidět skupiny hvězd kterými Slunce během roku procházelo, poloha Slunce musela být odvozena z hvězd které vychází nebo zapadají hned po západu Slunce. Polohu Luny je daleko jednodušší zjistit v noci ve vztahu ke hvězdám. Takto je hvězdný referenční rámec pro lunární měsíční cykly opravdu logičtější, zvláště pro kočovníky kteří chovali dobytek který musel být v noci střežen.*

*Lunární zodiaky musely být zdá se rozděleny do 27 nebo 28 částí, evidentně protože Luna potřebuje 27,3 dne k oběhu nebeské sféry a stálic. Den je základní měrná jednotka času protože poukazuje na střídání světla a tmy, vstávání a usínání vědomí – nejpodstatnější skutečnost lidské zkušenosti. Lunární zodiak poukazuje na typ lidského vědomí v kterém všechno co Luna symbolizuje je podstatné – vědomí které hledá výraz v matriarchátu a které je omezeno biologicko – psychickými faktory a náladovými reakcemi. Solární zodiak se pravděpodobně objevil až získal důležitost patriarchální typ organizace a zvítězil nad matriarchátem. Ve staré Indii byly dlouhé války mezi solárními a lunárními dynastiemi. Rozvoj theismu v čase Bhagavadgíty v Indii, potom Achnatona v Egyptě a nakonec Mojžíše, byl nepochybně spojován s povstáváním solárního typu vědomí a později s růstem individualismu.

Potom by měla být vzata v úvahu skutečnost že roční cyklus Slunce skrze souhvězdí by mohl být také měřen jiným způsobem. Dnes říkáme ročnímu pohybu Slunce zeměpisná délka podél dráhy zvěrokruhu, ale to může být stejně dobře měřeno v deklinaci. Co se tím myslí je jednoduše to, že západ Slunce se nikdy neodehrává na přesně stejném místě západního horizontu. Pouze v čase jarní a podzimní rovnodennosti Slunce zapadá přesně na západě. Za letních solsticií zapadá o 23,5° severozápadněji a za zimních solsticií o stejnou vzdálenost jihozápadněji. Mimoto jsou také změny ve výšce Slunce na obloze po celý rok, které určují stále se měnící úhel ve kterém dopadají paprsky ma zemský povrch, čehož výsledkem jsou sezonní změny teploty a klimatu.

Existovaly velké kultury které vztyčovaly na západním horizontu obrovské kameny aby změřily polohu Slunce v jeho ročním cyklu změnami v deklinaci – které byly uváděny do vztahu se sezonními změnami. Zdali tyto kultury používaly také zvěrokruhová znamení, nemůže být příliš jednoduše určeno, ačkoli oba způsoby měření mohly být známy – zvěrokruhový způsob poukazující hlavně na Lunu a deklinační nebo sezonní způsob pokazující na Slunce.

Koncept zodiaku se stal nejasným a propůjčil se k mnoha zmatkům když si astrologové plně uvědomili pohyb nazývaný „precese bodů rovnodennosti „, který představuje neustálé narůstání rozdílu mezi sezonními a hvězdnými měřeními. S opětovným objevením se siderického zodiaku v západní astrologické tradici, která po mnoho století používala výhradně tropický zodiak znamení poukazujících na stálou soustavu equinoxií a solsticií, se tento zmatek stal ještě více zřetelným.

Nebudu zde detailně diskutovat o hodnotě těchto dvou solárních zodiaků které nejnešťastněji používají stejné názvy – Beran, Býk, Blíženci atd. – poukazující přitom na dvě rozdílná uspořádání činitelů. Pouze řeknu že zatímco siderický zodiak rozděluje pás dvanácti souhvězdí jejichž hranice jsou velmi neurčité a byly několikrát změněny – naposledy před 40 lety – tropický zodiak poukazuje na jasný souhrn vědomostí a přesný měřící faktor, zemskou oběžnou dráhu. To závisí také na stejně zřejmých faktorech jako jsou equinoxia a solsticia s výraznými sezonními důsledky které jsou velmi významné v životech lidí žijících v mírných oblastech severní polokoule – je to naše západní civilizace která je dominující na celém světě.

Zdá se být trochu pochybné že bychom měli používat zodiaky staré civilizace – lunární anebo solární – které byly siderické, založené na souhvězdích , ale tyto civilizace nepojímaly nebo nevyobrazovaly vesmír jako my od období Řecka a zvláště od ranné evropské renesance. Mimoto, tyto ranné civilizace se nacházely v rozdílných oblastech zeměkoule a pod vlivem rozdílných klimatických podmínek. A já nemůžu dostatečně zdůraznit základní důležitost těchto faktů když se pokoušíme prodiskutovat a určit hodnotu astrologických údajů a technik.
*
pokračování
*
zdroj: DANE RUDHYAR: THE ASTROLOGICKAL HOUSES – The Spectrum of Individual Experience, vydalo v roce 1972 nakladatelství DOUBLEDAY, Garden City, New York
.
pracovní překlad Jiří Markes

Rudhyar: Astrologické domy – část 2

ASTROLOGIE, ASTROPSYCHOLOGICKÉ TEXTY, ASTROPSYCHOLOGIE, DOMY HOROSKOPU, RUDHYAR, , , , ,

Astrologie ve starých dobách soustředěná na místo

Až do konce starého věku v šestém století před Kristem, když v Indii žil a učil Gautama Buddha a v helénském světě Pythagoras, vědomí lidí – až na možná vzácné výjimky – bylo podstatně soustředěno na určité místo. Relativně malé skupiny lidí žili, cítili a myslely v podmínkách které mohou být nejlépe definovány jako hodnoty kmene. Kmenové skupiny, základní články lidské společnosti v čase, byly svázány s určitou zemí, z které získávaly své živobytí, jako embryo které je svázáno s matčiným lůnem. Kmen tvořil organismus, každý jeho člen byl celkově začleněn do tohoto mnohobuněčného organismu. Každý člen kmene byl psychicky ovládán způsobem života, kulturou, systémy víry a symboly skupiny, jejíž tabu on či ona nemohli neuposlechnout. Na tomto stupni lidského vývoje nebyly žádné skutečné individuality. Všechny hodnoty na kterých se zakládala kultura a systémy víry byly vyjádřeními specifických zeměpisných a klimatických podmínek a jednotlivého rasového typu. Kmenové společenství vzhlíželo k minulému a hledalo symbol své jednoty, společného předka nebo božského krále který by kmen sjednotil a přinesl zjevený typ vědění a dodal neobyčejnou psychickou soudržnost.

Astrologie která se vyvíjela na tomto stupni byla také soustředěná na místo daleko více než opravdu geocentricky – soustředěná na Zemi. Každá kmenová osada měla ústřední místo které bylo považováno za jedno ze dvou center světa, nebo za místo vstupu na tajemnou stezku, která vedla do takového centra. Co my dnes nazýváme horizontem vymezujícím hranice života. Nad tím byla obloha, místo obývané velmi tvořivými hierarchiemi bohů. Temná oblast pod horizontem byla tajemným pod-světem (podsvětím) do kterého se Slunce každou noc odebíralo aby znovu získalo síly potřebné k přinesení světla do lidského horizontu světa. Je samozřejmě možné že několik málo zasvěcených kněží si bylo vědomo kulatosti Země a jejího obíhání okolo Slunce, ale pokud tu byla taková tradice předávaná v rituálech iniciace, zřejmě to nemělo žádný vztah k astrologii.

Pro primitivního, kmenového člověka byla astrologie integrální částí náboženského symbolismu, jakož i prostředkem k předvídání periodických přírodních událostí týkajících se života společenství a zvláště jeho zemědělských aktivit nebo páření dobytka. Za takových životních podmínek a s lidským vědomím soustředěným k půdě a plnému blahu organického společenství, byla astrologie docela jednoduchá. Byla podstatně založena na východech, kulminacích a západech všech nebeských těles – hvězd a dvou světel, Slunce a Luny. Bez váhání byly hvězdy rozděleny na dvě kategorie. Většina hvězd které vycházely, zapadaly a zachovávaly vztahy k ostatním beze změny, když putovaly oblohou, soustava (tvar) těchto světelných bodů zůstávala fixní. Jiná nebeská tělesa se naopak pohybovala nezávisle na ostatních a jak se časem ukázalo i pozpátku, tyto byly nazvány poutníky, což je původní slovo označující planetu. Některé tyto planety se cvičenému pozorovateli jevily jako malé kotouče, spíše než světelné body a mělo se za to že je potřeba vytvořit kategorii nebeských objektů velmi rozdílných od hvězd. Jejich periodické konjunkce byly zaznamenávány a jejich pohyby mapovány, aby tak mohly být změřeny a konjunkce předvídány.

Zaznamenávány vzhledem k čemu? Samozřejmým pozadím nebo rámcem vztahu byla trvalá soustava vzdálených hvězd. Nicméně musíme si uvědomit že v archaickém myšlení nebyly hvězdy fixní. Byly pozorovány jako vycházející a zapadající. Jedinou skutečně fixní věcí byl horizont. Přesto však celkový geometrický tvar, který hvězdy tvořily na temném pozadí průzračné subtropické nebo pouštní oblohy, zůstával po staletí stejný. Proto tedy mohl sloužit jako referenční rámec, pokud byl dále rozdělen pro potřeby měření.

Abychom pochopili jak vznikl koncept souhvězdí zvěrokruhu a získal symbolickou podobu, potřebujeme si uvědomit že všechna kmenová společenství, pokud víme, používala totemy. Tyto totemy byly spojovány s rody bez kmene, a tyto rody v jistém smyslu představovaly funkční orgány bez celkového organismu kmene. Nejčastěji byly totemy zvířata s kterými lidé rodu cítili a měli k nim zvláštní vztah. Rovněž to mohly být také přírodní objekty jako například rostliny.

Když lidé minulých věků usilovali o trvalejší a jistější podobu svého společenství, usilovali o ni podle principů funkčního organického řádu. Vesmír byl zakoušen jako organický celek oživovaný bipolární vesmírnou životní silou, symbolizovanou v astrologii dvěma světly, v čínské filosofii principy Jang a Jin, činnou bez všech forem existence. Vskutku Nebe a Země byly viděny jako dvě polarity, Nebe jako tvořivé a božské a Země jako vnímavá a plodná ale vyplněná nespoutanými disharmonickými energiemi které musely být integrovány a domestikovány – od domus – dům. Moudrý (vzdělaný) člověk – Nebešťan v Číně – stál uprostřed těchto polarit účastníce se obou, Nebe i Země. Jeho úkolem bylo vtisknout tvořivý řád do pozemské přirozenosti a uspořádat společnost podle kosmických rytmů a principů. V některých případech působil také opačný proces a totemy byly promítány na nebe, aby se zdůraznila těsná spojení která rody cítili a měly se svými nebeskými ekvivalenty. Takto byla souhvězdí pojmenována po různých kmenových totemech. Později byl zaveden symbol „Bohočlověka“ jehož každý orgán korespondoval se souhvězdím.

Tento typ myšlení převládal v Řecku, kde byli hrdinové po své smrti přeneseni na oblohu a byla po nich pojmenována souhvězdí. Později v středověké Evropě v alchymických a okultních kruzích byla obloha pojímána jako natura naturans a Země – příroda jako natura naturata – tvořivá a vnímavá polarita života.

V oblastech jako Egypt a Mezopotámie není sezonní faktor tak zřejmý jako v severnějších oblastech Evropy, ale záplavy na Nilu určovaly nejkruciálnější okamžik ročního cyklu. Zdejší astrologové byli prvními hvězdnými pozorovateli a spolehlivě se předpokládá že jejich zvěrokruh se vztahoval k souhvězdím. Znovu bych chtěl zdůraznit, že astrologie byla v tomto bodě zaměřena na místo mnohem více než na Zemi. Žádný egyptský astrolog by se nebyl trápil tím co mohlo být pozorováno na obloze v polárních oblastech nebo na jižní polokouli. Tyto rušivé problémy se objevily až když se stalo známým že Země je koule obíhající kolem Slunce, spolu s dalšími planetami – až když lidé Západu začali cestovat a dívat se na oblohu velmi rozdílně.

Když se toto stalo, stará astrologie téměř naprosto zakrněla, opatřena zastaralými koncepty a starobylou terminologií, která v mnoha případech delší dobu nevytvářela žádný skutečný smysl. Velký počet dlouhých pozorování a vytváření tabulek souvztažností mezi událostmi na nebi a v zemské biosféře určitě zůstává platnými. Ale tato platnost nyní náleží do nového řádu lidské reality. Vědomí lidí kteří myslí v dobách heliocentrického systému a cestují kolem Země ztratilo alespoň velkou část svého závazného spojení s jednotlivým zeměpisným místem a společenství již delší dobu nepůsobí místně nebo na kmenové rovině. Lidé byli uvolněni z kmenové vazby, individualizováni a vykořeněni a i když někteří z nich jsou ve skutečnosti stále omezeni místem, tak teoreticky v podmínkách nových univerzalistických náboženství, buddhismu, křesťanství a islámu, zakoušejí svoje bytí a jsou považováni za jednotlivce.

Jestliže se astrologům nedaří brát v úvahu taková historická, duchovní, intelektuální a společensko – kulturní fakta, zůstávají slepí k základním skutečnostem, z používání zastaralých pojmů vzniká zmatek, pojmy budou zvěčňovány a nejpodstatnější problémy zůstávají nepochopeny.

Předešlé odstavce formulují nezbytné pozadí pro studenta který se chce důvěrně obeznámit s koncepcí astrologických domů. Na co jsou domy? Jak ten pojem vznikl a co se s ním stalo v moderní astrologii? Kolik domů by mělo být a jaké jsou problémy které před námi vyvstávají při určování hrotů těchto domů?

Podrobně zodpovědět tyto otázky je na druhé straně polem působnosti této knihy. Ale několik podstatných bodů by mělo být konstatováno jasně a jednoduše ještě dříve než přikročíme ke studiu čtyř „rohů“ v nativitách a rozdílných úrovní významu a vlastností které by měly být přisuzovány dvanácti domům jak jsou používány nyní.

*

pokračování

*

zdroj: DANE RUDHYAR: THE ASTROLOGICKAL HOUSES – The Spectrum of Individual Experience, vydalo v roce 1972 nakladatelství DOUBLEDAY, Garden City, New York

pracovní překlad Jiří Markes

Rudhyar: Astrologické domy – část 1

ASTROLOGIE, ASTROPSYCHOLOGICKÉ TEXTY, ASTROPSYCHOLOGIE, DOMY HOROSKOPU, RUDHYAR, , , , ,

Proč astrologické domy ?

Většina astrologů by pravděpodobně souhlasila s obecným tvrzením že astrologie je nauka o souvztažnostech které mohou platit mezi pozicemi nebeských těles obklopujících Zemi a fyzikálními událostmi nebo psychologickými a společenskými změnami vědomí v člověku. Pohyby nebeských těles jsou až na velmi málo výjimek cyklické a předvídatelné. Pokud můžeme vidět, náš vesmír je vesmírem řádu, i když tento řád není příliš zřejmý, pro uzavřenost naší polohy na Zemi uprostřed událostí. Kvůli emocionálním reakcím na ně, nejsme schopni chápat rozsáhlý obraz kosmické existence. Když uvažujeme o nebeských událostech, které se přihodí v nesmírné vzdálenosti od nás, můžeme snadno zakoušet majestátní rytmy naznačené na pozadí oblohy: východ a západ Slunce, Luny a hvězd, novoluní a úplněk, konjunkce planet a další periodické jevy. Takto astrologie vztahující lidské, zdánlivě nepředvídatelné a náhodné zkušenosti v jeho pozemském prostředí do rytmických a předvídatelných změn v postavení a vzájemném vztahu nebeských těles, dávala příslušníkům lidského druhu nejhodnotnější vědomí řádu, které přineslo alespoň transcendentální pocit jistoty.

Je mnoho způsobů jakými může člověk působit a vysvětlovat si svou realizaci a jedním z nich je dané a alespoň relativně spolehlivé souvztažnosti zjištěné mezi událostmi ve vesmíru obklopujícím Zemi spojit s vnějšími nebo vnitřními změnami v lidských životech.

Zcela samozřejmě takové reakce a interpretace zásadně závisí na stupni lidského vývoje, na okolnostech schopností jeho smyslů vnímat (chápat) co se děje na obloze, a na stavu vývoje jeho vědomí, jeho duševních schopnostech a intelektu a také fyzických nástrojích pro měření a interpretaci toho co zakouší. Všechno toto nachází vyjádření ve společenských, náboženských a kulturních životních podmínkách které dávají pozorovateli hvězd používaný jazyk, základní systémy víry a společensko – kulturní způsob života.

Oddělit astrologii od stavu kultury a společnosti ve které astrolog žije a provádí svoje výpočty a interpretace je docela nesmyslné. Jakýkoliv pojmový systém musel být chápán v podmínkách životně – společenské, osobní a také zeměpisné situace – lidí, kteří jednají, cítí a myslí. Pravdivost nebo spíše platnost jednání nebo myšlení může být zjištěna pouze vztažením k širšímu společensko – kulturnímu obrazu, a ještě hlouběji k jednotlivé fázi evoluce lidského druhu, nebo alespoň části lidstva.

Protože toto často není děláno nebo je děláno s předpojatostí danou projekcí, vyvstává mnoho zmatku, něco jiného představuje současný stav vědomí a něco jiného stav myslí a cítění lidí starých časů a jiných ras. Astrologie je obzvláště úrodná půda pro zmatek a bujení dogmaticky vyjadřovaných názorů, které chtě nechtě nabývají podobu zdánlivě vědeckých analýz a učeně sestavených textů, nebo okultních návodů a sdělení. Rozvinuly se mnohé složité teorie a zmatené interpretace, protože astrologie byla myšlena jako věc sama o sobě, tajemná věda užívající záhadné názvosloví beze změn od časů starověkých chaldejských hvězdopravců a zdánlivě stále platné. Přesto se toto názvosloví docela samozřejmě vyčerpalo, protože nevěnovalo pozornost zásadním změnám v lidském vědomí a povědomí lidstva o Zemi a jeho vlastním místě ve vesmíru, které se odehrály v průběhu těchto mnoha staletí.

Jako výsledek se současná vlna zájmu o astrologii setkává se všemi druhy překážek a zmateným prouděním do různých postupů. Mnohé z těchto prostředků jsou časem pouštěny ze zřetele základní funkce astrologie, která má přinášet smysl pro řád a harmonické, rytmické rozvíjení lidského bytí – ne lidského bytí které bylo žito ve starém Egyptě nebo Číně, ale které je žito dnes se všemi jeho emocionálními, mentálními a společenskými problémy.

*

pokračování

*
zdroj: DANE RUDHYAR: THE ASTROLOGICKAL HOUSES – The Spectrum of Individual Experience, vydalo v roce 1972 nakladatelství DOUBLEDAY, Garden City, New York

pracovní překlad Jiří Markes